Archívy kategórie: duchovno

Sila ilúzie

Ilúzia je tak silná, že dokáže poblázniť dušu, že sa stotožní so svojim hmotným telom a všetkým, čo k nemu patrí – rodinou, priateľmi, majetkom, zmyslovým pôžitkom. A nie len to, duša začne byť pyšná na svoju dočasnú situáciu v tomto svete! Pozrite, mám peknú ženu, deti, auto, dom, dobre zarábam,… príde smrť a čo z toho zostane? Veľké NIČ!

Šrímad Bhágavatam 10.14.26 význam:

Připoutanost ke hmotĕ je iluzí, protože živá bytost ve skutečnosti nemá s hmotným svĕtem žádný skutečný vztah. Kvůli falešnému egu se podmínĕná duše ztotožňuje s hmotou. Takzvané osvobození tedy znamená jen vzdát se iluze, ne vyproštĕní se ze skutečných pout. I když si přesto myslíme, že utrpení zakoušené v hmotné iluzi je opravdové a že osvobození je tedy smysluplnou úlevou od utrpení, jen samotná nepřítomnost hmotné existence je stále ještĕ nevýznamná ve srovnání se skutečným duchovním životem, který je pozitivní vĕčnou realitou, oproti negativní iluzi hmotného života. Z konečného hlediska je vĕdomí Kṛṣṇy neboli čistá láska k Bohu jedinou významnou, smysluplnou a trvalou situací pro každou živou bytost.

Učení Královny Kuntí:

Když nĕkdo pije víno, opije se a pak si může myslet, že létá po obloze nebo že přišel do nebes. To jsou následky opilosti. Opilec si ale není vĕdom, že všechny tyto sny jsou pod vlivem času a jednou musí skončit. Jelikož neví, že jeho sny nebudou pokračovat vĕčnĕ, říká se, že je v iluzi. Stejnĕ tak je človĕk omámený, když si myslí: „Jsem velice bohatý, jsem velmi vzdĕlaný a krásný, narodil jsem se v aristokratické rodinĕ a jsem synem velkého národa.“ To je sice pravda, ale jak dlouho budou tyto výhody trvat? Předpokládejme, že nyní je nĕkdo Američan, je také bohatý, krásný a má pokročilé poznání. Může být na to všechno velice pyšný, ale jak dlouho? Jednou s jeho tĕlem bude konec a s ním skončí také všechno ostatní, stejnĕ jako opilcovy sny.

Dokonalost jógy (7. kapitola):

Každý má v životě dvě povinnosti: první je sloužit iluzi a druhá je sloužit realitě. Slouží-li člověk realitě, je skutečný sannjásí, slouží-li iluzi, je oklamaný májou. Musíme pochopit, že jsme za všech okolností nuceni sloužit. Buď sloužíme iluzi, nebo realitě. Přirozeným postavením živé bytosti je být služebníkem, nikoliv pánem. Můžeme si myslet, že jsme páni, ale ve skutečnosti jsme služebníci. Hospodář si může myslet, že je pánem své ženy a svých dětí, svého domova, obchodu a dalších věcí, ale to všechno je iluze. Ve skutečnosti je služebníkem své ženy, dětí a svého obchodu. Prezident může být pokládán za pána nějaké země, ale ve skutečnosti je jejím služebníkem. Jsme za všech okolností služebníci. Buď sloužíme iluzi, nebo sloužíme Bohu. Zůstaneme-li však služebníky iluze, je náš život ztracený. Každý si samozřejmě myslí, že služebníkem není a že pracuje jen pro sebe. Plody jeho práce jsou pomíjivé a iluzorní a donutí ho stát se služebníkem iluze neboli služebníkem svých vlastních smyslů. Probudí-li však člověk své transcendentální smysly a získá skutečné poznání, stane se služebníkem reality. Když se dostane na úroveň poznání, pochopí, že je za všech okolností služebníkem. Pánem se nikdy nemůže stát, a proto je pro něho lepší, když bude sloužit realitě místo iluzi. Když si to uvědomí, získává skutečné poznání.

Šrímad Bhágavatam 10.11.13:

Pokorným nasloucháním zkušenému duchovnímu mistrovi vyvine schopný žák čisté poznání, které odráží nápor hmotné iluze pocházející ze tří kvalit hmotné přírody. Nakonec se vytrácí i samotné toto čisté poznání, tak jako uhasne oheň, když je všechno palivo spálené.

Význam:

Sanskrtské slovo vaiśāradī znamená „to, co poskytuje zkušená osoba [viśārada].“ Dokonalé transcendentální poznání přichází od zkušeného duchovního mistra a když je schopný žák vyslechne, toto poznání potlačí vlny hmotné iluze. Pánova matoucí energie působí navenek v hmotném svĕtĕ a zničit iluzi proto není možné. Lze však zlikvidovat přítomnost iluze ve svém srdci. Aby toho žák dosáhl, musí se dobře naučit tĕšit zkušeného duchovního mistra. S tím, jak oddaný spĕje k dokonalému stádiu vĕdomí Kṛṣṇy, kdy vnímá Pánovu přítomnost všude, se jeho pozornost přesouvá na transcendentální úroveň. Tehdy slábne i samotné čisté poznání, neustálé praktické povĕdomí o existenci iluze, tak jako slábne a uhasne oheň, který spálil všechno palivo.

Śrīla Madhvācārya cituje z nĕkolika védských písem, aby ukázal, že māyā, hmotná iluze, je jako čarodĕjnice, jež neustále obtĕžuje podmínĕné duše. Māyā nabízí podmínĕným duším vše, po čem v rámci tří kvalit přírody touží, ale tyto nabídky jsou jako oheň, který spaluje srdce na popel. Je tedy třeba pochopit, že hmotný svĕt je pekelné místo, které nikomu neposkytuje trvalé zázemí. Navenek zažíváme mnoho vĕcí a v nitru o svých zážitcích rozjímáme a připravujeme si plány na další jednání. Tak padáme niternĕ i navenek za obĕť nevĕdomosti. Skutečné poznání pochází z Véd, od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, v Jeho podobĕ dokonalé moudrosti. Když přijmeme plné útočištĕ u Pána a budeme si plnĕ vĕdomi Kṛṣṇy, nebudeme nikdy pociťovat nedostatek radosti, protože Pán je zdrojem veškeré radosti a Jeho oddaní se v tomto zdroji volnĕ pohybují.

Bhagavad-gíta 18.72:

Ó synu Pṛthy, uchvatiteli bohatství, vyslechl jsi vše s pozornou myslí? Zmizela tvá nevědomost a iluze?

Význam:

Pán jednal jako Arjunův duchovní učitel. Proto bylo Jeho povinností se Arjuny zeptat, zda celou Bhagavad-gītu správně pochopil. Pokud by tomu tak nebylo, Pán byl ochotný znovu vysvětlit vše potřebné. Každý, kdo vyslechne Bhagavad-gītuod pravého duchovního učitele, jako je Kṛṣṇa nebo Jeho zástupce, zjistí, že veškerá jeho nevědomost zmizela. Bhagavad-gītā není obyčejná kniha nějakého básníka či spisovatele, přednesl ji Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Každý, kdo má to štěstí, že ji vyslechne od Kṛṣṇy nebo Jeho pravého duchovního zástupce, se stane osvobozenou osobou a unikne z temnoty nevědomosti.

Bhagavad-gíta 18.73:

Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, jenž nikdy nepoklesneš, má iluze je nyní pryč. Díky Tvé milosti se mi vrátila paměť. Nyní jsem neochvějný, prostý pochybností a připravený jednat podle Tvých pokynů.

Záver

Čo dodať na záver? Len toľko, že všetkým prajem, aby boli natoľko inteligentní ako Arjuna a pochopili čo je zmyslom života a čo nie.

Alebo predsalen ešte význam z Bhagavad-gíty 18.73:

Přirozeným postavením živé bytosti — kterou představuje Arjuna — je, že musí jednat podle pokynu Nejvyššího Pána. Má se podrobit sebekázni. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když na to zapomene, je podmíněna hmotnou přírodou, ale když bude sloužit Nejvyššímu Pánu, stane se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti — buď musí sloužit matoucí energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém přirozeném stavu, ale jestliže dá přednost službě matoucí, vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je na světě pánem. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluze, poslední past, do které chce māyā živou bytost chytit, je její návrh: “Ty jsi Bůh.” Živá bytost si pak myslí, že už není podmíněnou duší, ale Bohem. Je tak nerozumná, že ji ani nenapadne, jak by kdy mohla být na pochybách, kdyby byla Bůh. Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od matoucí energie znamená poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynu.

Bezbožný život

Spomínam si na časy, kedy som bol totálny ateista… a nebolo to až tak dávno. Písal sa rok 2014 kedy do môjho života opäť vstúpil Boh. Opäť preto, lebo babka ma vychovávala v kresťanskej viere v Boha a ako malý som veril v Boha, len som vôbec nechápal aká je Jeho pozícia v mojom živote a moja viera časom upadla. Myslel som si, že Boh je ten, ktorý má plniť moje želania. Ako sa kresťania modlia: “…Chlieb náš každodenný daj nám dnes a odpusť nám naše viny, ako aj my odpúšťame svojim vinníkom, a neuveď nás do pokušenia, ale zbav nás zlého. Amen.”

Tak som sa jedného dňa veľmi silno modlil, aby mi Boh splnil moju túžbu a On to neurobil… tak som si povedal, že žiadny Boh neexistuje, že odmalička ma klamali aj tým, že Ježiško nosí darčeky. Ani Ježiško neexistuje! A tak sa zo mňa stal tvrdý ateista.

Bezbožný život

Mnoho ľudí pozná bezbožný život, pretože ho vedie, alebo pozná veľa ľudí, ktorí ho vedú. Drvivá väčšina ľudí takto žije.

Sebectvo

Len JA, JA, JA a JA. A čo druhí? To ma nezaujíma, hlavne, že ja sa mám dobre.

mine

Bezohľadnosť

Znečisťovanie a vykorisťovanie prírody, masové zabíjanie a vykorisťovanie zvierat, extrémne bohatstvo, extrémna chudoba, bezdomovci,… to je výsledok bezbožnej civilizácie a nikoho to nejak extra netrápi. Takmer každý si bezohľadne žije svoje životy naďalej bez toho, aby boli ochotní spraviť niečo pre zlepšenie situácie.

Pýcha

Nie nadarmo sa hovorí – pýcha predchádza pád. Či už osobný, alebo civilizačný. Toľko si človek bude myslieť, že on je ten najlepší, on je pán a všetko je tu pre jeho pôžitok, až jedného dňa padne na úplné dno, aby si mohol uvedomiť aká je realita – že nie je žiadny pán, ovládateľ a že vôbec nič mu nepatrí a nie je tu pre jeho pôžitok ako si naivne a pyšne myslel.

Túžba po bohatstve

Ako materialista som sa hnal za materiálnym bohatstvom. Videl som len $$$ a nič viac. A čo som s tými $$$ chcel robiť? Užívať si ich len pre seba, nebol som schopný nikoho obdarovať, s nikým sa podeliť, rátal som každý cent. Materiálne bohatstvo som staval nad Boha. Až kým som oň neprišiel a uvedomil si jeho pominuteľnosť.

still-not-happy-materialism

Zbožným som sa vysmieval

Nechápal som ako môže niekto veriť v Boha, ktorý neexistuje a robil som si posmech z veriacich a z náboženstiev.

Užívanie si

Žijeme len raz a preto si treba život poriadne užiť – takéto je heslo mnohých hedonistov, pôžitkárov. Sex, drogy, rock & roll… žiadne zábrany, žiadne dodržiavanie nejakých zásad, veď som sám sebe pánom… Mal som takúto pôžitkársku mentalitu aj ja, kým som vďaka oddaným Krišnu nepochopil, že užívanie si vedie k utrpeniu.

Šťastie, ktoré vzniká zo spojenia zmyslov a ich predmetov, ktoré je spočiatku ako nektár a na konci ako jed — také šťastie sa pripisuje kvalite vášne. [BG 18.38]

Intoxikácia

Bezbožný človek má tendenciu piť alkohol, kávu, fajčiť cigarety alebo požívať iné drogy, ktoré nevplývajú príliš dobre na jeho život, ale práve naopak ubližujú jemu a jeho blízkym. Z nevinného príležitostného pitia alkoholu a fajčenia cigariet, či brania iných drog sa môže stať veľmi vážna závislosť, ktorá človeku môže zničiť život.

Späť k Bohu

Keď sa tak spätne pozerám na svoj bezbožný život, nie je to pekný pohľad, ale chápem, že som si to musel zažiť, aby som mohol byť tam, kde som. Aby som aj chápal ľudí, ktorí sú stále ponorení v bezbožnosti.

V rokoch 2014 a 2015 sa môj život začal uberať iným smerom… smerom späť k Bohu vďaka tomu, že som stretol oddaných Krišnu. Píšem o tom v článku “Ako mi učenie Hare Krišna zmenilo život“. Jednoducho mám iný pohľad na život ako som mal keď som bol ateista. Môžem povedať, že s Bohom je život oveľa, oveľa krajší ako bez Neho – kľudnejší, vyrovnanejší, pokojnejší, mierumilovnejší.

Prajem si, aby všetci mohli dospieť k zbožnému životu. Ciest k Bohu je veľa a každý na svojej úrovni vedomia potrebuje niečo iné. Niekomu vyhovuje kresťanstvo, niekomu Islam, Židovstvo, sanátana-dharma,… Buddhizmus mimochodom nie je náboženstvo, pretože neučí o Bohu. Neviem prečo ho aj napriek tomu mnohí považujú za náboženstvo.

Prečo žiť zbožný život?

Bezbožná mentalita nie je zrovna vhodná pre všeobecné blaho. Mentalita, že ja som pán, ovládateľ, nikomu sa nepodriaďujem, sám si určujem čo je dobré a čo nie a všetko je tu pre môj pôžitok, nevytvára prostredie pre mierumilovný život, ale pre život plný hádok, konfliktov, vojen, deštrukcie,… koniec koncov to vidíme v dnešnej bezbožnej spoločnosti.

Naopak zbožná mentalita vytvára veľmi príjemné prostredie – priateľské, láskyplné, kde každý každému slúži a nechce za to nič! No nie je to úžasné? Pre bezbožných ľudí to môže znieť ako utópia, ale takto naozaj vyzerá život s vedomím Boha.

10506716_757504500953336_5597226889573483188_o

Keď som prvýkrát prišiel do chrámu Hare Krišna, mohol som túto zbožnú atmosféru pocítiť na vlastnej koži. Cítil som sa ako v inom svete… je to jednoducho úžasné a svet môže byť krajší keď budú ľudia žiť podľa Božích prikázaní a nie podľa svojich vlastných špekulácií.

Pokoriť sa pred Bohom je cesta k šťastnému životu.

Prajem to každému.

🙏 Hare Krišna 🙏

Aké vedomie, taký učiteľ

Existujú tisíce duchovných učiteľov a vodcov. Majú rôzne úrovne vedomia a priťahujú si žiakov s podobným stupňom vedomia. Niektorí učitelia učia úplné základy, iní už pokročilejšie veci a ďalší veľmi pokročilé. Žiaci sa tak môžu dostať cez viacerých učiteľov až po toho, ktorý učí pokročilé učivo. Funguje to podobne ako v škole – prvý stupeň, druhý stupeň, stredná škola, vysoká škola a nakoniec praktická časť – škola života.

Ja som sa učil od Teal Swan, Ralph Smart a Sadhguru kým som nenarazil na Šrílu Prabhupádu. Píšem o tom v článku “Načo sú duchovní učitelia a guruovia“.

Šríla Prabhupáda
Jeho Božská milosť Šríla Prabhupáda

Učiteľ učiteľa

Za poslednú dobu čo jedným očkom sledujem mnohých žiakov a rôznych učiteľov som zistil, že úroveň učiteľa závisí na tom, od koho sa učí. Pokiaľ učiteľ nemá žiadneho učiteľa a závisí viacmenej sám na sebe, jeho úroveň poznania nebýva nejako ohurujúca a extra prínosná. Bez dobrého učiteľa je ťažké posúvať sa vpred. Ľudia bez vedenia kvalifikovaného duchovného učiteľa sú viacmenej závislí na svojich špekuláciach a podľa toho ich duchovný pokrok vyzerá – buď stagnujú, alebo robia pokrok veľmi pomaly a väčšinou sa zaseknú na jednom bode na veľmi dlho.

Žiak, ktorý však prijal vedenie učiteľa a učí sa od neho, veľmi rýchlo robí duchovný pokrok a sám sa neskôr stáva duchovným učiteľom, keď je pripravený. To sa nazýva systém “parampara” – žiacka postupnosť, alebo tiež postupnosť duchovných učiteľov.

Šríla Prabhupáda mal svojho duchovného učiteľa Bhaktisiddhantu Sarasvatiho. Bhaktisiddhanta Sarasvati mal duchovného učiteľa Gaurakišora dás Babajiho. Gaurakišor dás Babaji mal zase svojho duchovného učiteľa atď.

parampara2

Keď sa učíme prostredníctvom učiteľa, ktorý je vo svojom obore zbehlý, môžeme získať od neho poznanie veľmi rýchlo. Oveľa rýchlejšie ako keby sme sa snažili prísť k tomuto poznaniu sami. Učiteľ môže svojho žiaka naučiť aj to, na čo by sám neprišiel.

Šríla Prabhupáda

Šríla Prabhupáda opustil tento svet v roku 1977, ale zanechal po sebe odkaz v podobe mnohých kníh, svojich žiakov, chrámov, fariem a organizácie ISKCON – Medzinárodnej spoločnosti pre vedomie Krišnu. A práve skrze žiakov jeho žiakov som sa k nemu dostal – cez systém parampary.

hare krishna na ulici2

Úžasné je, že Šríla Prabhupáda si nevymýšľa žiadne nové učenie, žiadne špekulácie. Odkazuje sa na pôvodné védske učenie staré tisíce rokov. Podarilo sa mu niečo, čo sa ešte nikdy predtým nikomu nepodarilo – rozšíriť učenie Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavatam po celom svete. Preto si získal čestné miesto v postupnosti duchovných učiteľov v Brahma Gaudiya Vaišnava sampradayi – jednej zo štyroch pôvodných postupností duchovných učiteľov.

Jeho nasledovníci pokračujú v tom, čo začal a snažia sa šíriť posolstvo Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavatam naďalej po celom svete.

Toto posolstvo prináša nie len teoretický, ale aj praktický návod na mier v spoločnosti a v osobnom živote – presne to, čo dnešná spoločnosť zúfalo potrebuje.

Čo mi dal Šríla Prabhupáda

Šríla Prabhupáda mi dal hlboké pochopenie kto vlastne som, ako funguje ilúzia hmotného sveta, aký obrovský rozdiel je medzi hmotným a duchovným svetom, kto je Boh, aký máme s Ním vzťah a veľa ďalšieho…

Šríla Prabhupáda mi dal to, čo žiadny učiteľ predtým. Mnohí takzvaní učitelia prezentujú len akýsi návod ako žiť šťastný život v hmotnom svete, ale málokto z nich učí ako sa z tohto sveta dočasných radostí a strastí vymaniť.

Poznanie z Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavatam hravo predčí všetky učenia a filozofie. Nie je málo hľadačov Absolútnej pravdy, ktorí prešli kresťanstvom, buddhizmom, ezoterikou a dokonca Islamom kým nenarazili na védske poznanie. Védske poznanie v sebe zahŕňa totiž všetko, čo potrebujeme vedieť. Ak máte akúkoľvek otázku o živote, védy ju dokážu uspokojivo zodpovedať.

Hľadal som v Biblii, v ezoterike, cez rôznych “duchovných učiteľov” na Youtube, ale nikde som nenašiel to, čo nám priniesol z Indie Šríla Prabhupáda – pôvodné védske poznanie o vlastnom JA, o duši, o Bohu, o zmysle ľudského života, o povahe hmotného sveta,… je toho toľko a to poznanie je také úžasné, že nejde nepodeliť sa o to. Mnohí ľudia tápajú životom pretože nevedia aký je jeho skutočný zmysel. Nevedia prečo trpia a ako sa z tohto utrpenia vymaniť. To je veľký problém, ktorý sa dá vyriešiť jednoduchým získaním poznania ako na to. Preto je veľmi dôležité toto poznanie šíriť čo najviac, aby mohlo pomôcť čo najviac ľuďom.

O zmysle života píšem v článkoch “Zmysel života podľa véd” a “Zmysel života podľa véd (2)“.

Veľa ľudí si myslí, že zmyslom života je užívať si a plniť si svoje sny. Pre nich je článok “Sny sa plnia”.

Sny sa plnia

Sny sa plnia. Bohužiaľ. Alebo chvalabohu?

Bohužiaľ

Veľa ľudí je pobláznených zákonom príťažlivosti – že si do života dokážu pritiahnuť všetko, po čom túžia. To je skvelé, no nie? Vyzerá to na prvý pohľad skvelo, ale nie je to skvelé. Pretože je to obyčajná ilúzia, ktorou sa tieto zmätené duše nechávajú miasť a myslia si, že žijú život preto, aby si napĺňali svoje túžby a užívali si.

V určitom zmysle žijeme preto, aby sme si naplnili svoje túžby. Naše túžby nás totiž priviedli do tohto sveta, kde si ich môžeme napĺňať. No je napĺňanie túžob, najmä tých materiálnych, skutočne zmyslom života? Bohužiaľ, veľmi veľa ľudí si to myslí a tak sa ženú za napĺňaním jednej túžby za druhou až kým nepochopia aký je skutočný zmysel života, čo môže trvať veľa životov.

Čo sa stane ak človek zomrie s nenaplnenými túžbami? Milostivý Boh mu dá možnosť si ich naplniť v ďalšom živote… nech sa páči! A ak to nestihne ani v ďalšom, tak zase v ďalšom a ďalšom a ďalšom… a tak sa deje kolobeh rodenia sa a umierania – samsara, reinkarnácia. Len preto, lebo živá bytosť má hmotné túžby – túži si užívať nezávisle na Bohu, pre svoj sebecký pôžitok a tak dostáva možnosť život za životom. Je to fér, nie?

Šrímad Bhágavatam 10.28.13 význam:

Slovem kāma se bĕžnĕ označuje hmotná touha nebo duchovní touha, která je tak silná, že ponĕkud připomíná silné hmotné touhy. Stále však zůstává základní rozdíl: hmotná touha je sobecká a sleduje vlastní uspokojení; duchovní touha je naprosto nesobecká a je čistĕ pro potĕšení toho druhého, Pána. Obyvatelé Vṛndāvanu konali své každodenní činnosti výhradnĕ pro potĕšení svého milovaného Kṛṣṇy.

Šrímad Bhágavatam 4.11.22 význam:

Vedy vysvětlují, že různé tělesné schránky vznikly na základě touhy. Živá bytost není mrtvý kámen—má různé druhy touhy (kāma). Vedy praví: kāmo ‘karṣīt. Živé bytosti jsou původně části Pána, jako jsou jiskry části ohně, ale poklesly do hmotného světa, neboť se jich zmocnila touha vládnout přírodě. Taková je skutečnost. Každá živá bytost se snaží panovat hmotné přírodě, jak nejlépe dovede.

Kāma neboli touha nemůže být zničena. Někteří filozofové tvrdí, že když se vzdáme svých tužeb, budeme znovu osvobození. Touhy se však nemůžeme vzdát, jelikož je naším průvodním znakem — bez ní by živá bytost byla jen mrtvý kámen. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto radí očistit touhu tím, že ji zaměříme na službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Když budou naše touhy očištěné, hmotné podmínění nás přestane ovlivňovat. Závěr tedy je, že všechny filozofické teorie vysvětlující existenci různých životních druhů s jejich radostmi a strastmi jsou nedokonalé. Ve skutečnosti jsme všichni věční služebníci Boha, a když na tento vztah zapomeneme, jsme uvrženi do hmotného světa, kde se zaměstnáváme různými činnostmi, a proto buď trpíme, nebo se radujeme. Naše touha nás vtahuje do hmotného světa, ale když ji očistíme a zaměstnáme v oddané službě Pánu, naše chorobné putování po tomto vesmíru v různých podobách a životních podmínkách tím skončí.

Šrímad Bhágavatam 5.5.4:

Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.

Šrímad Bhágavatam 8.9.21 význam:

Podle Ṛṣabhadeva se tedy lidské bytosti v tomto hmotném světě podobají bláznům provádějícím věci, které by neměli dělat, ale které přesto dělají, jen aby dosáhli uspokojení smyslů. Tyto činnosti pro ně nejsou prospěšné, protože si tak vytvářejí další tělo pro příští život, který bude trestem za jejich zločinné jednání. Jakmile znovu získají hmotné tělo, ocitnou se v zajetí opakovaného utrpení hmotné existence. Védská či bráhmanská kultura proto učí, jak se spokojit s minimem životních nezbytností.

Šrímad Bhágavatam 8.9.21 význam:

Hmotný svět je projevem matoucí energie, který živé bytosti odvádí od cesty seberealizace. Každý z jeho obyvatel dychtí stále víc a víc po objektech smyslového požitku. Smyslem života však není smyslový požitek, ale seberealizace.

Vodítko

Védske texty a veľkí duchovní učitelia nám dávajú vodítko, že napĺňanie našich túžob a užívanie si nie je zmyslom života, ale nás to práveže len zaplieta v hmotnom svete viac a viac. Je teda rozumné považovať napĺňanie svojich túžob za niečo skvelé? Z triezveho pohľadu určite nie! Triezvy pohľad nám prinášajú duchovne pokročilé osoby, ktoré nám radia ako sa môžeme vymaniť z tohto zapletenia v hmotnom svete, ktoré sme si spôsobili sami svojimi túžbami.

Mnohí ľudia si myslia, že si v hmotnom svete užívajú… až kým nepríde utrpenie. Toľko sa snažíme užívať si, ale aj tak sa stretávame s nechceným utrpením – chorobami, starnutím, úrazmi, smrťou blízkych, našou smrťou,…. toľko nepríjemností! Ale ľudia si pod vplyvom ilúzie myslia, že si v hmotnom svete užívajú a že žijú život práve preto, aby si užívali. Ilúzia je tak silná… práve preto, aby si živé bytosti mohli nerušene takzvane “užívať”. Ak by žili v realite, nemohli by si užívať! Pretože by si boli plne vedomí, že si tu niet čoho užívať. Všetko, čo si chceme užívať, je dočasné a je teda výtvor ilúzie. Všetko v hmotnom svete je pominuteľné a keď sa snažíme užívať si to, prichádza nesmierne utrpenie keď o to prídeme… koľkí už zažili bolestivé rozchody (zlomené srdce), alebo smrť blízkych – tvrdý stret s realitou. No aj tak si chcú naďalej užívať a žiť naďalej v ilúzii.

Šťastie, ktoré vzniká zo spojenia zmyslov a ich predmetov, ktoré je spočiatku ako nektár a na konci ako jed — také šťastie sa pripisuje kvalite vášne. [BG 18.38]

O šťastí, ktoré je spočiatku ako jed a na konci ako nektár a ktoré motivuje k sebarealizácii, sa hovorí, že náleží do kvality dobra. [BG 18.37]

Články “Zmysel života podľa véd” a “Zmysel života podľa véd (2)” podávajú hlbší pohľad na to, čo je a čo nie je zmyslom života.

V článku “Účinok Hare Krišna mahá-mantry” sa dozviete, že opakovanie jednoduchej mantry spôsobí… však si prečítajte a uvidíte.

Zmysel života podľa véd (2)

V prvom článku o zmysle života podľa véd som vybral pár citátov zo Šrímad Bhágavatam, ale nachádzam ďalšie a ďalšie úžasné výstižné verše a významy, s ktorými sa oplatí podeliť a nenechať si ich len pre seba.

ŠB 7.15.29 význam:

Pokud někdo díky svému zaměstnání, prostřednictvím obchodování či zemědělství nabude velkého bohatství, neznamená to, že je duchovně pokročilý. Být duchovně pokročilý je něco jiného než být bohatý po hmotné stránce. Smyslem života je nabýt duchovního bohatství, ale svedení nešťastníci přesto neustále usilují o hmotné statky. Hmotné činnosti však nikomu nepomohou splnit lidské poslání. Naopak vedou k tomu, že živou bytost přitahuje mnoho zbytečných “nezbytností”, které ji vystavují nebezpečí, že se může příště narodit v horší situaci.

ŠB 5.14.40 význam:

Skutečným posláním života podmíněné duše je znovu ustanovit zapomenutý vztah s Nejvyšší Osobností Božství a zaměstnat se v oddané službě, aby po opuštění těla mohla obnovit vědomí Kṛṣṇy. Člověk se nemusí vzdávat své pozice brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi, śūdry a podobně. V jakémkoliv postavení může při vykonávání svých předepsaných povinností rozvíjet vědomí Kṛṣṇy tím, že se bude stýkat s oddanými — zástupci Kṛṣṇy, kteří učí této vědě. Velcí politici a vůdci v hmotném světě bohužel jen vytvářejí nepřátelství a nezajímají se o duchovní pokrok. Obyčejný člověk může mít z hmotného pokroku velikou radost, ale nakonec ho čeká prohra, protože se ztotožňuje s hmotným tělem a považuje vše, co je s ním spojené, za své vlastnictví. To je nevědomost. Ve skutečnosti mu nepatří nic, dokonce ani tělo. Dostává určité tělo na základě své karmy, a pokud ho nevyužívá k potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou všechny jeho činnosti marné. Skutečný smysl života je popsán ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.13):

ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam

Skutečně nezáleží na tom, jakou činnost člověk vykonává. Dokáže-li uspokojovat Nejvyššího Pána, jeho život je úspěšný.

ŠB 8.9.21:

Nejvyšší Pán řekl: Můj milý králi, ani souhrn všeho, co je ve třech světech a je příjemné smyslům, nemůže uspokojit toho, kdo své smysly neumí ovládat.

Význam:

Hmotný svět je projevem matoucí energie, který živé bytosti odvádí od cesty seberealizace. Každý z jeho obyvatel dychtí stále víc a víc po objektech smyslového požitku. Smyslem života však není smyslový požitek, ale seberealizace. Těm, kdo příliš propadli smyslovému požitku, se doporučuje praktikovat systém mystické yogy neboli aṣṭāṅga-yogy, složené ze stupňů yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra a tak dále. Tak mohou své smysly ovládnout. Účelem ovládnutí smyslů je vysvobodit se ze zajetí koloběhu zrození a smrti. Pán Ṛṣabhadeva prohlásil:

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

“Ten, kdo považuje smyslový požitek za životní cíl, se pomátne na rozumu a s touhou po materialistickém životě začne páchat všemožné hříšné činy. Neví, že za své minulé hříšné jednání již získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojení smyslů, kvůli nimž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.” (Bhāg. 5.5.4)

Podle Ṛṣabhadeva se tedy lidské bytosti v tomto hmotném světě podobají bláznům provádějícím věci, které by neměli dělat, ale které přesto dělají, jen aby dosáhli uspokojení smyslů. Tyto činnosti pro ně nejsou prospěšné, protože si tak vytvářejí další tělo pro příští život, který bude trestem za jejich zločinné jednání. Jakmile znovu získají hmotné tělo, ocitnou se v zajetí opakovaného utrpení hmotné existence. Védská či bráhmanská kultura proto učí, jak se spokojit s minimem životních nezbytností.

K tomu, aby se lidé této nejvyšší kultuře naučili, je určena varṇāśrama- dharma. Cílem rozdělení varṇāśramy na brāhmaṇy, kṣatrije, vaiśyi, śūdry, brahmacārīny, gṛhasthy, vānaprasthy a sannyāsīny je naučit člověka ovládat své smysly a spokojit se s holými nezbytnostmi. Zde Pán Vāmanadeva jako ideální brahmacārī odmítá nabídku Baliho Mahārāje, který Mu chce dát cokoliv, co si bude přát. Říká, že když člověk není spokojený, pak nemůže být šťastný, ani kdyby vlastnil bohatství celého světa nebo vesmíru. V lidské společnosti proto musí být udržována bráhmanská, kšatrijská a vaišjovská kultura a lidé mají být vzděláváni, jak se spokojit pouze s tím, co potřebují. V moderní civilizaci toto vzdělání neexistuje; každý se snaží vlastnit čím dál tím víc a je nespokojený a nešťastný. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto — zvláště v Americe — zakládá mnoho farem, aby ukázalo, jak žít šťastně a spokojeně s minimem životních nezbytností a jak ušetřit čas pro seberealizaci, které lze snadno dosáhnout zpíváním mahā- mantry: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

ŠB 6.5.19 význam:

Jediný okamžik života nelze vrátit zpět ani za milióny dolarů. Každý by měl proto uvážit, jakou ztrátu utrpí, když promarní ve svém životě byť jen moment. Lidé žijí jako zvířata — nechápou smysl života a pošetile se domnívají, že věčnost neexistuje a že jejich padesát, šedesát nebo nanejvýš sto let dlouhý život je vším. To je ta největší pošetilost. Čas je věčný a v hmotném světě živá bytost prochází různými fázemi svého věčného života. Čas je zde přirovnán k ostré žiletce. Žiletka je určená k holení vousů, ale při nepozorném zacházení způsobí neštěstí. Člověk nemá způsobovat neštěstí zneužíváním svého života. Měl by si dávat velice dobrý pozor, aby svůj život využil k duchovní realizaci, k získání vědomí Kṛṣṇy.

Záver

V Šrímad Bhágavatame je duchaplného posolstva veľmi veľa… Šrímad Bhágavatam môže osvietiť každého, kto ho číta. Každému môže z hĺbky srdca vyjaviť skutočný zmysel života a bude sa tak môcť vydať na cestu sebarealizácie a oslobodiť sa od túžby po zmyslovom pôžitku.

Esencionálny verš 1.2.18 zo Šrímad Bhágavatam hovorí:

naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu
nityaṁ bhāgavata-sevayā
bhagavaty uttama-śloke
bhaktir bhavati naiṣṭhikī

Pravidelnou návštěvou přednášek z Bhāgavatamu a službou čistým oddaným je vše nepříznivé v srdci takřka zničeno. Láskyplná služba Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, který je opěvován transcendentálními písněmi, se tak stane nezvratitelnou skutečností.

Zmysel života podľa véd

Védske písma nesú v sebe obrovské poznanie, ktoré v súčasnej spoločnosti veľmi chýba. Väčšina ľudí ani len netuší aký je zmysel ľudského života a ženú sa za dočasným uspokojením v podobe zmyslového pôžitku, napĺňaním svojich túžob a to považujú za zmysel života. Védy popisujú, že takíto ľudia nie sú o nič lepší ako zvieratá, pretože sa venujú výhradne činnostiam, ktorým sa venujú aj zvieratá. Ľudský život je však niečim výnimočný – je určený na duchovný rozvoj, na sebarealizáciu, na spoznanie svojej skutočnej identity a Boha, na pýtanie sa a získavanie odpovedí.

Špeciálne v Bhagavad-gíte a Šrímad Bhágavatam sa nachádza esencia zmyslu ľudského života. V Šrímad Bhágavatame môžeme nájsť veľmi poučné príbehy a úvahy:

“V hmotné existenci jsou všechny smysly přitahované různými objekty, a tak se podmínĕná duše stává prvotřídním hlupákem. Příčinou hmotného života je nezájem o Absolutní Pravdu. Podmínĕná duše si myslí, že hmotný svĕt patří jí a je určený k jejímu požitku a uspokojování smyslů pokládá za smysl života. Čím víc se snaží užívat si hmotného svĕta, tím víc vzrůstá její iluze.” – Šrímad Bhágavatam 11.8.30 – význam.

Šrímad Bhágavatam 8.5.30:

Nikdo nemůže překonat matoucí energii Nejvyšší Osobnosti Božství, māyu, která je tak mocná, že každého zmátne natolik, že člověk přestane chápat smysl života. Tutéž māyu má však pod kontrolou Nejvyšší Pán, jenž vládne každému a je všem živým bytostem nakloněný stejně. S úctou se Mu pokloňme.

Význam:

Moc Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, ovládá všechny živé bytosti až do té míry, že zapomínají na smysl života. Na te viduḥ svārtha- gatiṁ hi viṣṇum — zapomněly, že smyslem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství dává všem podmíněným duším zdánlivou příležitost najít štěstí v tomto hmotném světě, ale to je māyā — sen, který se nikdy nesplní. Takto je každá živá bytost ošálená vnější energií Nejvyššího Pána. Tato iluzorní energie je nepochybně velice silná, ale je zcela pod vládou transcendentální osoby, kterou tento verš popisuje slovem pareśam jako transcendentálního Pána. Pán není částí hmotného stvoření, ale je nad ním. Nejenže ovládá prostřednictvím své vnější energie podmíněné duše, ale ovládá i samotnou vnější energii. Bhagavad- gītā jasně říká, že mocná hmotná energie ovládá každého a že je nesmírně obtížné vymanit se z její nadvlády. Patří Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a jedná pod Jeho kontrolou. Ty živé bytosti, které podlehly hmotné energii, však na Nejvyšší Osobnost Božství zapomínají.

Šrímad Bhágavatam 4.28.9:

Předměty požitku vlivem Kālakanyi ztratily svoji chuť, a jelikož krále Purañjanu neopouštěly chtivé touhy, zchudl po všech stránkách. Nepochopil tedy smysl života. Stále si udržoval silnou náklonnost k manželce a dětem a myslel na to, jak o ně bude postaráno.

Význam:

To je přesně situace současné civilizace. Každý se věnuje udržování těla, domova a rodiny, a na konci života je proto zmatený a neví, co je to duchovní život a co je smysl lidské existence. V civilizaci smyslového požitku není duchovní život možný, protože lidé myslí pouze na tento život. I když je příští život skutečností, nikde se o něm neučí.

Šrímad Bhágavatam 8.22.11:

Jedině díky prozřetelnosti jsem byl násilně přiveden k Tvým lotosovým nohám a zbaven veškerého bohatství. Vlivem iluze vytvořené pomíjivým bohatstvím materialisté nechápou, že tento život je jen dočasný, přestože každým okamžikem čelí nebezpečí nepředvídatelné smrti. Jen díky prozřetelnosti jsem byl z takového postavení zachráněn.

Význam:

… Každý by se měl ve skutečnosti obávat takzvané společnosti, přátelství a lásky, pro něž ve dne v noci tak těžce pracuje. Jak Bali Mahārāja naznačil slovy janād bhītaḥ, každý oddaný vědomý si Kṛṣṇy by se měl vždy obávat společnosti obyčejných lidí, kteří usilují o hmotný blahobyt. Nazývají se pramatta, blázni, kteří se honí za přeludem. Nevědí, že po tvrdém boji o život budou muset změnit tělo, aniž by bylo jisté, jaký druh těla dostanou příště. Ti, kdo neochvějně následují filozofii vědomí Kṛṣṇy a díky tomu znají smysl života, nikdy nepodlehnou materialistickému shonu. I když upřímný oddaný nějakým způsobem poklesne, Pán se postará o jeho nápravu a zachrání ho před nejtemnějšími končinami pekla.

Materialistický způsob života neznamená nic jiného, než jen opakovaně žvýkat to, co je již přežvýkané. Přestože takový život nic nepřináší, lidé jsou jím fascinováni, jelikož neovládají své smysly. Nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma. Kvůli neovládnutým smyslům nezřízeně holdují hříšným činnostem, za něž dostávají těla působící samé utrpení…

Šrímad Bhágavatam 8.24.53:

Ó Nejvyšší Pane, pro dosažení seberealizace se odevzdávám Tobě, jenž jsi uctíván polobohy jako nejvyšší vládce všeho. Svými pokyny o smyslu života prosím přesekni uzel v mém srdci a zjev mi můj životní cíl.”

Význam:

Někdy slyšíme námitky, že lidé nevědí, kdo je duchovní mistr, a že najít takového duchovního učitele, který nás může osvítit ohledně životního cíle, je velmi obtížné. V odpověď na všechny tyto otázky nám král Satyavrata ukazuje, jak přijmout Nejvyšší Osobnost Božství za pravého duchovního mistra. Nejvyšší Pán dal v Bhagavad-gītě dokonalé pokyny, jak nakládat se vším v tomto hmotném světě a jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Člověk by se proto neměl nechat svést takzvanými guruy, kteří jsou ve skutečnosti darebáci a hlupáci. Místo toho by měl vidět jako gurua či učitele přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Pochopit Bhagavad-gītu bez pomoci gurua je však složité. Proto guru přichází v systému parampary. Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě (4.34) doporučuje:

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

“Snaž se poznat pravdu tím, že se obrátíš na duchovního mistra. Pokorně se ho dotazuj a zároveň mu služ. Seberealizované duše ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.” Arjunu učil přímo Pán Kṛṣṇa, a proto je Arjuna tattva-darśī neboli guru. Arjuna uznal Nejvyšší Osobnost Božství (paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān). Po vzoru Śrī Arjuny, přímého oddaného Pána, má každý uznat svrchovanost Pána Kṛṣṇy, kterou potvrdil Vyāsa, Devala, Asita, Nārada, později význační ācāryové — Rāmānujācārya, Madhvācārya, Nimbārka a Viṣṇusvāmī — a ještě později největší ācārya, Śrī Caitanya Mahāprabhu. Co je na tom pak těžkého, vyhledat gurua? Je-li člověk upřímný, může gurua nalézt a všemu se naučit. Měl by mu naslouchat a zjistit, co je cílem života. Mahārāja Satyavrata nám zde ukazuje chování mahājany. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ. Člověk by se měl odevzdat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství (daśāvatāra), a učit se od Něho o duchovním světě a smyslu života.

Záver

Prijať vedenie duchovného učiteľa je základ v duchovnom pokroku. To znamená pýtať sa ho a nasledovať jeho pokyny. Bez duchovného učiteľa a nasledovania jeho pokynov ostáva živá bytosť spútaná okovami ilúzie zmyslového pôžitku a snaží sa napĺňať svoje materiálne túžby, ktoré ju viac a viac zaplietajú v spletitých zákonoch karmy. Pravý duchovný učiteľ živej bytosti prináša poznanie, s pomocou ktorého sa môže oslobodiť od karmy a dospieť späť do duchovného sveta, späť k Bohu a už viac nezažívať prchavé šťastie a nešťastie v hmotnom svete.

Šrímad Bhágavatam 7.5.30 význam:

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské energie. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a neměnnou Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bg. 9.13) Mahātmā je ten, kdo se neustále, dvacet čtyři hodin denně, věnuje oddané službě. Z následujících veršů vyplyne, že nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu, aniž by následoval takovou velkou osobnost. Hiraṇyakaśipu chtěl vědět, kde Prahlāda přišel k tomuto vědomí Kṛṣṇy. Kdo ho učil? Prahlāda sarkasticky odpověděl: “Můj milý otče, osoby jako ty nikdy nemohou Kṛṣṇu poznat. To lze jedině službou velké duši (mahat). O těch, kdo se snaží zlepšovat hmotné podmínky, je řečeno, že žvýkají přežvýkané. Hmotné podmínky nikdo nedokáže změnit, ale lidé se o to přesto život za životem a generaci za generací snaží a opakovaně se setkávají s neúspěchem. Člověk nemůže znát Kṛṣṇu a oddanou službu Jemu, dokud ho náležitě nevyškolí mahat — čistý oddaný Pána, mahātmā.

________________________________

Keď je žiak pripravený, učiteľ sa objaví.

🙏🏻 Hare Krišna 🙏🏻

Meditovať aspoň 2 hodiny denne

Predstavte si, že meditujete 2 hodiny denne. Nemusí to byť 2 hodiny vkuse, ale napríklad 4x po pol hodine, alebo 2x po hodine (ráno a večer). Meditácia ukľudňuje rozrušenú myseľ. Bez meditácie je veľké riziko, že myseľ bude rozlietaná a rozrušená. O účinkoch meditácie píšem v článku “Čo mi dala meditácia“.

Zo začiatku som meditoval 10 minút denne a stačilo mi to. Postupom času som mal potrebu zvyšovať čas meditácie na 20, 30, 40, 50, 60,… minút až som nakoniec skončil na minimálne dvoch hodinách denne. Len si to predstavte… že venujete čas na ukľudnenie mysle až dve hodiny denne… a potom si predstavte, že nevenujete čas na ukľudnenie mysle vôbec… v akom stave sa potom myseľ nachádza. Raz som na pol roka prerušil svoj zvyk meditovať aspoň 2 hodiny denne a malo to katastrofálne následky. Prestal som žiť vedome a upadol do hlbokej nevedomosti. Zabudol som na všetko, čo som už vedel a písal v článkoch. Z nevedomosti ma začalo vytrhávať utrpenie. Nebola iná možnosť dostať sa z utrpenia ako začať znova žiť vedome a meditovať. Postupne po pár mesiacoch som sa dostal znova aspoň na 2 hodiny denne meditácie a zakúšal znova jej nesmierne benefity.

Nedávno som sa rozprával s kamarátom, ktorý bol mesiac po rozchode a myseľ mu spôsobovala nesmierne utrpenie. Zažil som to aj ja keď som prestal meditovať. Pol roka som sa dostával z rozchodu… no pravidelná meditácia mi pomohla povzniesť sa nad malicherné problémy, ktoré vytvára myseľ. Vidím na ľuďoch, ktorí vôbec nemeditujú ako ľahko sa rozrušia a potom trpia kvôli svojej mysli. A vidím na ľuďoch, ktorí pravidelne meditujú akí sú kľudní a dokážu zvládať ťažké životné situácie oveľa ľahšie ako ľudia, ktorí majú neovládnutú a rozrušenú myseľ.

Pre toho, kto si podmanil svoju myseľ, je táto najlepším priateľom, no pre toho, kto ju neovládol, je myseľ najväčším nepriateľom. [BG 6.6]

Meditácia je v živote veľmi dôležitá. Kto chce byť v živote šťastnejší a menej rozrušený, mal by začať pravidelne meditovať aspoň pár minút denne. Mnohí ľudia sa vyhovárajú, že nemajú čas na meditáciu… ale majú čas pozerať televíziu, filmy, seriály, chodiť na pivo,  kecať s priateľmi, venovať sa svojim záľubám,… ale na meditáciu nemajú čas. V skutočnosti meditácia nie je v ich prioritách. Pokiaľ človek zažije benefity meditácie, nájde si na meditáciu vždy čas. Kľudne aj 2 – 3 hodiny denne.

Koľko času venuješ Bohu?

Keď som kamarátovi povedal, že sa venujem modlitbe aspoň 2 hodiny denne, začudoval sa: “Tak veľa?” A ja som sa tiež začudoval jeho reakcii. Mnohým ľuďom je veľa venovať aj hodinu denne zo svojho života Bohu, ktorý im dáva všetko a bez Neho by nemali nič. Každodenná modlitba a spomenutie si na Boha je to najmenej. Sú ľudia, ktorí obetovali Bohu celý svoj život a venovať Mu pár minút, alebo hodín denne nie je naozaj veľa.

Ďalšia otázka znela: “A nevnímal si toľko času venovaného modlitbe na začiatku ako stratu času?”… a ja som sa opýtal: “A zaoberať sa svetskými vecami a zábavou nie je strata času?” Každý deň strácame toľko času venovaním sa rôznym činnostiam, ktoré nemajú nič spoločné so zbožným životom. Koľko času denne trávime myslením na Boha a koľko času myslením na seba… koľko činností robíme pre seba a koľko pre Boha… podľa toho môžeme vidieť na akej úrovni sa nachádzame.

Bohu dávame svoj čas keď na Neho myslíme. Môžeme na Neho myslieť pri každodenných činnostiach – v práci, pri nakupovaní, varení, v škole, pri kosení trávy, v spoločnosti, ale aj osamote. Na Boha môžeme myslieť neustále a byť tak s Ním v nepretržitom spojení. Ale dokážeme to? To je otázka.

Ak nedokážeme neustále myslieť na Boha a obetovať Mu celý svoj život, pokúsme sa venovať Mu aspoň kúsok zo svojho dňa. Koniec koncov ten deň nám dáva aj tak On a keď Mu za to nevenujeme ani chvíľku pozornosti, je to od nás nevďačné. Každý deň v modlitbe spomínať na Boha, čítať literatúru o Bohu, chodiť na Bohoslužby, združovať sa so zbožnými ľuďmi je základ zbožného a pokojného života. Pokiaľ to nerobíme, nečudujme sa, že v našom živote skôr, či neskôr zavládne nepokoj a chaos. Boh nám len týmto nepokojom a nešťastím dáva najavo, že sme zišli z cesty… a dáva nám možnosť sa vrátiť k Nemu. A je len na nás či túto možnosť využijeme, alebo sa budeme naďalej venovať bezbožným činnostiam, zavrhovať Boha a nevenovať Mu žiadnu pozornosť. Boh má pre nás vždy dvere otvorené a aj keď spravíme akúkoľvek hlúposť, vždy nás ako milujúci otec prijme ak sa na Neho obrátime.

Pokúsme sa venovať aspoň časť zo svojho života Bohu, keď už Mu nedokážeme venovať celý život. Postupne sa tak očistíme a dokážeme sa Mu odovzdať úplne a dosiahnuť tak v živote dokonalý mier a šťastie.

Prajem veľa šťastia.

Amen

Hare Krišna

Allahu Akbar

Čo je najdôležitejšie v živote

Pre niekoho je najdôležitejšia rodina. Pre niekoho peniaze, kariéra, biznis, materiálne zabezpečenie, priatelia… každý môže mať iné priority toho, čo je pre neho dôležité. No poďme sa pozrieť zo všeobecného hľadiska čo je naozaj veľmi dôležité v živote.

Smrť

Áno, dobre čítaš – SMRŤ. Prečo smrť? Prečo je pre nás smrť taká dôležitá? Pretože zoberie všetko materiálne, o čo sa človek celý život snaží… peniaze, majetok, rodinu, priateľov, domácich miláčikov,… všetko. A prečo je to také dôležité? Aby sme sa nehnali za niečim, o čo aj tak prídeme a dozvedeli sa čo nám smrť nezoberie a čo je po smrti… Najdôležitejší okamih v živote človeka je práve smrť – vyúčtovanie celého života. No aj tak mnohí ľudia  žijú tak, akoby nemali nikdy zomrieť. Ťažko pracujú, ženú sa za materiálnymi statkami a uniká im pointa ľudského života.

Rozvoj vedomia

Hmota je mŕtva. Aby hmota ožila, potrebuje energiu – vedomie. Všetky živé bytosti sa javia ako živé len vďaka vedomiu. Môžeme vidieť že rastliny majú iné vedomie ako zvieratá a ľudia majú zase iné vedomie. Dokonca medzi ľuďmi sú rôzne úrovne vedomia. Preto majú rôzni ľudia rôzne názory na to isté a potom sa hádajú, že to tak nie je, hehe.

Smrť je v živote veľmi dôležitý okamih a to, čo sa bude diať po smrti, závisí od vedomia, ktoré živá bytosť má. Ľudia majú jedinečnú možnosť rozvíjať svoje vedomie až na najvyšší stupeň. Ale majú tiež možnosť svoje vedomie degradovať na zvieraciu úroveň pokiaľ sa zaoberajú len zvieracími činnosťami – jedením, spaním, párením sa, obraňovaním sa a zmyslovým pôžitkom. Pokiaľ človek nevyužije svoj život na rozvoj vedomia a žije zvieracím životom, môže byť prekvapený čo ho po smrti čaká…

Krišna v Bhagavad-gíte hovorí:

Každý dosiahne práve ten stav bytia, na ktorý myslí, keď opúšťa svoje telo, ó, syn Kuntī. [BG 8.6]

Na čo človek myslí v okamihu smrti? Ten, kto je pripútaný k rodine, myslí na rodinu. Ten, kto je pripútaný k peniazom, myslí na peniaze… Naša najsilnejšia pripútanosť vyhráva a na jej základe dostávame po smrti jedného tela ďalšie telo. Pripútanosť vzniká na základe toho, čomu venujeme v živote svoj čas. Niekto venuje väčšinu času rodine a tak je pripútaný k rodine. Iný zas venuje väčšinu času športu, alkoholu, hazardu, turistike,… alebo duchovnému rozvoju.

Tak, ako vtelená duša prechádza v tomto tele z detstva do mladosti a do staroby, prechádza tiež duša v okamihu smrti do iného tela. Múdry človek sa touto zmenou nedá zmiasť. [BG 2.13]

V ľudskom tele môžeme robiť rôzne činnosti, ale najdôležitejšia činnosť, ktorú môžeme robiť je práve duchovný rozvoj. Môžeme vidieť rôznych svätcov, ktorí zanechali materialistický spôsob života, alebo tak ani nežili a naplno sa venujú duchovnému životu.

V živote človeka sú teda najdôležitejšie dva okamihy – smrť a to, čo pred smrťou robí. Na základe toho sa odvíja čo bude po smrti. Pokiaľ sa človek venuje len materialistickým činnostiam, aké vedomie vyvinie? Určite nie vedomie svätca. No pokiaľ sa človek aspoň trochu začne venovať duchovnému rozvoju, môže postupne získať vedomie svätca a zanechať materialistický spôsob života a zažívať skutočné šťastie, ktoré nie je viazané na nič v tomto svete.

Ten, kto je vo svojom vnútri blažený, kto nachádza vo svojom vnútri potešenie a je upriamený do svojho vnútra, je skutočne dokonalým mystikom. Je sebarealizovanou oslobodenou dušou a nakoniec dosiahne Najvyššieho.

A na to je práve určený ľudský život…

Hlbší zmysel života

Po prečítaní nasledujúceho textu zo Šrímad Bhágavatam som si znova uvedomil aké plytké životy mnohí ľudia žijú a ako márnia svoj život hmotným pôžitkom, ktorý im aj tak v konečnom dôsledku prinesie utrpenie:

“Hmotný požitek je nutnĕ příčinou utrpení, neboť všechny předmĕty požitku podléhají zániku, tak jako ten, kdo si jich takzvanĕ užívá. Hmotný život prostĕ přináší bolest a je plný úzkosti, zklamání a nářku. Když vidíme nĕjaký objekt skýtající takzvaný požitek, jako například nahé tĕlo ženy, nádherné obydlí, podnos se spoustou chutného jídla nebo propagaci naší slávy, cítíme vzrušení, ale ve skutečnosti toto štĕstí v našich představách je jen silným očekáváním uspokojení, které se nikdy nedostaví. Na úrovni hmotné existence zažívá osoba jedno zklamání za druhým a čím víc se snaží si užívat, tím hlubší je její frustrace. Proto védské poznání, zamĕřené na konečný klid a štĕstí na duchovní úrovni, nemůže podporovat materialistický způsob života.” – https://vedabase.io/cs/library/sb/11/21/25/

material vs spiritual happiness

Snažíme sa užívať si hmotný pôžitok v očakávaní, že nám to prinesie šťastie, ale po chvíľkovom šťastí zažijeme oveľa väčšie nešťastie. Myslíme si, že nás spraví šťastnými partner, deti, majetok, ale keď o to všetko prídeme, čo je na 100% isté, tak veľmi trpíme. Všetko naše úsilie smerované za zmyslovým pôžitkom vedie k ešte väčšiemu sklamaniu a utrpeniu a vo svojej nevedomosti si to neuvedomujeme a užívame si dočasné šťastie.

Tento pôžitok sa dá prirovnať k skoku z lietadla bez padáku. Chvíľu si môžeme užívať voľný pád a cítiť sa slobodní a šťastní…, ale keď sa priblížime k zemi a zistíme, že nemáme padák, príde ohromná úzkosť, bezmocnosť, panika,… a nakoniec plesk! Rozpleštíme sa a náš pôžitok skončí. Rovnako funguje hmotný pôžitok keď sa snažíme uspokojovať zmysly a napĺňať naše hmotné túžby. Keď si naplníme svoje túžby, môžeme byť chvíľu šťastní, ale skôr, či neskôr toto šťastie vystrieda nešťastie.

Šťastie, ktoré vzniká zo spojenia zmyslov a ich predmetov, ktoré je spočiatku ako nektár a na konci ako jed — také šťastie sa pripisuje kvalite vášne. [BG 18.38]

Keď sa snažíme len napĺňať svoje hmotné túžby a uspokojovať tak zmyslový pôžitok, nie sme o nič lepší ako zvieratá. Zvieratá tiež jedia, spia, pária sa a majú zmyslový pôžitok. V čom sa teda líšime od zvierat? V možnosti pýtať sa na hlbší zmysel života a dostávať odpovede a podľa toho následne konať.

srila-prabhupada-lecture

Človek má na viac ako len na uspokojovanie svojich túžob. Človek sa môže venovať duchovnému rozvoju, prekuknúť ilúziu hmotného pôžitku, oslobodiť sa od hmotného poňatia života a zažívať tak skutočnú duchovnú radosť. Radosť spôsobená hmotným pôžitkom sa nevyrovná duchovnej radosti, pretože hmotná radosť je dočasná a nevyhnutne ju strieda utrpenie. Pokiaľ sa človek neustále snaží len o radosť hmotného charakteru, tak je chvíľku šťastný a potom zase trpí. Duchovná radosť má presne opačný efekt:

O šťastí, ktoré je spočiatku ako jed a na konci ako nektár a ktoré motivuje k sebarealizácii, sa hovorí, že náleží do kvality dobra. [BG 18.37]

Na začiatku sa nám možno nechce vykonávať duchovné činnosti, pretože nám neprinášajú žiadny pôžitok. Ale keď vytrváme na ceste duchovného rozvoja, môžeme zažívať stále väčšie šťastie a to spôsobí, že nás bude lákať hmotný pôžitok menej a menej až nás nakoniec prestane lákať úplne. Tak sa môžeme oslobodiť od neustáleho kolobehu šťastia a nešťastia pochádzajúceho z hmotného (zmyslového) pôžitku.

“Pravým cílem náboženství je však duchovní osvobození, kdy hmotné uspokojování smyslů přestane existovat. V zářivém svĕtle duchovního poznání nemůže být temnota tĕlesného vĕdomí přítomná. V oceánu duchovní blaženosti se zdánlivé radosti tohoto svĕta, neustále doprovázené úzkostí, zcela vytrácejí.” – https://vedabase.io/cs/library/sb/11/21/25

Toto všetko a ešte viac učí Bhakti jóga – jóga oddanosti.

Ak chce živá bytosť zažívať skutočné šťastie a vyhnúť sa utrpeniu, neostáva jej nič iné, len vydať sa duchovnou cestou, ideálne cestou Bhakti, aby mohla pocítiť duchovné šťastie a tak sa zbaviť túžby po zmyslovom pôžitku. Cesta Bhakti je pre živú bytosť prirodzená a môže tak zamestnať všetky svoje činnosti v jóge oddanosti. Tak môže zažívať stále väčšie a väčšie duchovné šťastie a byť vo svojom prirodzenom prostredí ako ryba vo vode. Pokiaľ sa však duša snaží užívať hmotný pôžitok, je ako ryba na suchu a nikdy nebude skutočne šťastná. Rybe na suchu môžeme pchať do úst alkohol, cigarety, vešať ju zlatom, ale to ju šťastnou neurobí… musí sa dostať do svojho prirodzeného prostredia – do vody. Takisto duša, aby bola šťastná, musí byť vo svojom prirodzenom prostredí a to je duchovný svet.

spiritual world

Je čas vrátiť sa domov a oslobodiť sa od hmotných túžob, ktoré nás držia v neprirodzenom prostredí – v hmotnom svete. Najlepší spôsob v súčasnom veku je Bhakti jóga. Všetky ostatné druhy duchovného rozvoja nie sú pre tento vek určený, pretože ich takmer nikto nedokáže správne vykonávať a potom nemajú taký efekt. Naproti tomu Bhakti jóga je veľmi jednoduchá, prirodzená a efektívna. Všetko, čo robíme, môžeme zamestnať v Bhakti jóge a tak robiť postupne duchovný pokrok. Stačí len zmeniť povahu svojich činností a vedomie, s ktorým ich vykonávame. Naučiť sa to trvá nejaký čas, ale výsledok stojí za to!

Odporúčam cestu Bhakti – cestu lásky a oddanosti, ktorá duši prináša skutočnú radosť a oslobodzuje ju zo spárov ilúzie hmotného pôžitku.

Spievajte:

Haré Krišna Haré Krišna
Krišna Krišna Haré Haré
Haré Ráma Haré Ráma
Ráma Ráma Haré Haré

a buďte šťastní…, skutočne šťastní.

PS: Naučiť sa Bhakti jógu môžete v niektorom z centier Hare Krišna:

www.iskcon.sk

www.harekrsna.cz