Spýtali ste sa niekedy otázku “Prečo žijem?” Prečo som sa ocitol na tomto svete? Aký to má význam? Ak vôbec nejaký… Mnoho ľudí ani len netuší prečo žijú a nakoniec opúšťajú tento svet v (hlbokej) nevedomosti. No niektorí ľudia sa snažia zistiť prečo vôbec žijú a aký to má význam… ak nechceme zomrieť v úplnej nevedomosti, mali by sme sa snažiť zistiť prečo žijeme.
Prvotná príčina
V Biblii sa opisuje ako príčina života v hmotnom svete prvotný hriech – ochutnanie jablka zo stromu poznania. Od tohto momentu boli Adam a Eva vyhnaní z raja a vtedy začalo utrpenie hmotného života. Tento príbeh symbolizuje túžbu živej bytosti vyrovnať sa Bohu. Had nahovoril Eve, že keď ochutná jablko zo stromu poznania, bude ako Boh.
Eva neodolala pokušeniu, ochutnala jablko a dala ochutnať aj Adamovi. V tom momente porušili prikázanie Boha, aby nejedli zo stromu poznania. Nie len že porušili prikázanie Boha, ale zatúžili byť ako Boh a tieto dve príčiny sú výsledkom hmotnej existencie plnej trápenia. Boh povedal Eve, že bude rodiť vo veľkých bolestiach a Adamovi, že bude vynakladať veľmi veľa úsilia na obstaranie obživy a navyše sa stali smrteľnými…
Tento príbeh nesie náznak príčiny našej hmotnej existencie – neposlušnosť voči Bohu a túžba byť ako Boh. Tieto príčiny potvrdzujú aj védske písma:
“Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je skutečný nejvyšší poživatel. Když Ho chce živá bytost napodobovat, dostává příležitost uspokojit svoji falešnou touhu panovat hmotné přírodě. To je počátek jejího poklesu.” – SB 4.29.64 význam
“Živé bytosti jsou původně části Pána, jako jsou jiskry části ohně, ale poklesly do hmotného světa, neboť se jich zmocnila touha vládnout přírodě. Taková je skutečnost. Každá živá bytost se snaží panovat hmotné přírodě, jak nejlépe dovede.” – SB 4.11.22 význam
“Nikdo není způsobilý vejít do Božího království, dokud není dokonale zproštěn všech hříchů. Tyto hříchy vyplývají z naší touhy panovat hmotné přírodě. Není nikterak snadné se této touhy zbavit.” – SB 1.2.17 význam
“Příčinou hmotného otroctví je falešné ego, se kterým chce živá bytost panovat hmotné přírodě, a dostává se tak pod vládu hmoty. Bhagavad-gītā (7.27) udává: icchā-dveṣa-samutthena. Živá bytost vyvíjí sklony dvojího druhu. Jedním je icchā, což označuje touhu panovat hmotné přírodě neboli být stejně veliký jako Nejvyšší Pán. Každý v tomto hmotném světě chce být tou největší osobností. A dveṣa znamená “závist”. Jakmile živá bytost začne závidět Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, myslí si: “Proč by měl být Kṛṣṇa nejlepší? Já jsem stejně dobrý jako Kṛṣṇa.” Tyto dvě věci — touha být Pánem a závist vůči Pánu — jsou počáteční příčinou hmotného otroctví.” – SB 3.27.20 význam
“Podobně je podmíněná hmotná existence živé bytosti způsobena její touhou panovat hmotné přírodě a její závistí vůči Nejvyššímu Pánu. Její hlavní nemoci tedy představují touha splynout s Nejvyšším Pánem a touha panovat hmotné přírodě.” – SB 3.27.23 význam
“Živá bytost je ve skutečnosti transcendentální hmotné existenci, ale jelikož si neustále myslí, že bude panovat hmotné přírodě, její hmotný život nemá konce a stejně jako ve snu se dostává do různých nepříznivých situací.” – SB 3.27.4
Späť domov, späť k Bohu
Védske písma popisujú nie len príčinu našej existencie v tomto svete, ale aj spôsob akým sa môžeme dostať späť tam, odkiaľ sme prišli. Kupodivu treba odstrániť príčinu a vrátiť svoje vedomie späť do pôvodného stavu:
“Kāma neboli touha nemůže být zničena. Někteří filozofové tvrdí, že když se vzdáme svých tužeb, budeme znovu osvobození. Touhy se však nemůžeme vzdát, jelikož je naším průvodním znakem — bez ní by živá bytost byla jen mrtvý kámen. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto radí očistit touhu tím, že ji zaměříme na službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Když budou naše touhy očištěné, hmotné podmínění nás přestane ovlivňovat. Závěr tedy je, že všechny filozofické teorie vysvětlující existenci různých životních druhů s jejich radostmi a strastmi jsou nedokonalé. Ve skutečnosti jsme všichni věční služebníci Boha, a když na tento vztah zapomeneme, jsme uvrženi do hmotného světa, kde se zaměstnáváme různými činnostmi, a proto buď trpíme, nebo se radujeme. Naše touha nás vtahuje do hmotného světa, ale když ji očistíme a zaměstnáme v oddané službě Pánu, naše chorobné putování po tomto vesmíru v různých podobách a životních podmínkách tím skončí.” – SB 4.11.22 význam
“Pán vztah Svého oddaného opětuje. Když vidí, jak se oddaný zcela upřímně uchází o to, aby Mu mohl transcendentálně sloužit, a jak s touto upřímností přímo dychtí po poslechu vyprávění o Jeho slávě, pak se Pán z nitra oddaného přičiní o to, aby se k Němu oddaný mohl lehce navrátit. Pán si přeje mnohem více nežli my, abychom se navrátili zpět do Jeho království. Většina z nás vlastně ani po tomto návratu do Božího království netouží. Takovou touhu má jen pár jedinců. Chce-li se však někdo skutečně vrátit zpátky k Bohu, pak je zcela přirozené, že mu při tom Śrī Kṛṣṇa ve všech ohledech pomůže.” – SB 1.2.17 význam
“Jedine oddanou službou môžem byť pochopený taký, aký som, ako Najvyššia Božská Osobnosť. A keď si Ma niekto plne uvedomí na základe takej oddanosti, môže vstúpiť do Božieho kráľovstva.” – BG 18.55
Tieto a mnohé ďalšie verše vysvetľujú našu skutočnú pozíciu voči Bohu a keď ju pochopíme a uvedieme do praxe, získame opäť čistú lásku k Bohu a večný život v duchovnom svete. Naučiť sa vykonávať oddanu službu môžeme najlepšie od tých, ktorí ju vykonávajú. Na Slovensku napríklad v centrách ISKCON – Medzinárodnej spoločnosti pre vedomie Krišnu. Na stránke www.iskcon.sk sú adresy centier.
Mnohí ľudia protestujú keď počujú slovíčko “Služba”, pretože oni chcú byť pánmi a nechcú nikomu slúžiť. To je znak znečisteného vedomia.
“Když člověk skutečně vykonává oddanou službu, je ve svém nezávislém postavení. Méně inteligentní lidé nechápou postavení věčného služebníka Pána. Když slyší slovo “služebník”, jsou zmateni — nechápou, že se jedná o jinou službu, než je služba v hmotném světě. Být služebníkem Pána je nejvyšší postavení. Jestliže to člověk pochopí a na základě toho oživí svůj původní postoj věčné služby Pánu, je plně nezávislý. Živá bytost ztrácí svoji nezávislost stykem s hmotou. V duchovním světě je plně nezávislá, a proto nepřipadá v úvahu její podřízenost třem kvalitám hmotné přírody. Oddaný dosáhl tohoto postavení, a proto se zříká touhy po hmotném požitku, když poznal, jak je nesprávná.” – SB 3.27.24 význam
“Pravidelnou návštěvou přednášek z Bhāgavatamu a službou čistým oddaným je vše nepříznivé v srdci takřka zničeno. Láskyplná služba Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, který je opěvován transcendentálními písněmi, se tak stane nezvratitelnou skutečností.” – SB 1.2.18
Oddaná službou Bohu a Jeho oddaným je prirodzená činnosť duše. No pokiaľ je duša znečistená túžbou po zmyslovom pôžitku, nechce slúžiť Bohu, ani oddaným, ani nikomu, len chce konať pre svoj pôžitok. Takéto vedomie je zdrojom jej utrpenia. Každý v hmotnom svete trpí – vlastná myseľ vytvára utrpenie, iné živé bytosti (ľudia, hmyz,…), prírodné vplyvy (teplo, zima, dážď, sneh, záplavy, zemetrasenia,…), choroby, starnutie, smrť,… toľko utrpenia musíme znášať kvôli našej túžbe užívať si nezávisle na Bohu a kvôli túžbe vyrovnať sa Mu.
Kto je dostatočne inteligentný a pochopí, že v hmotnom svete aj tak skutočné šťastie nedosiahne, začne vyhľadávať spôsob ako šťastie, po ktorom túži môže dosiahnuť. A môže dospieť až k oddanej službe Najvyššiemu Pánovi, vďaka ktorej postupne stratí hmotné túžby a rozvinie duchovné túžby slúžiť viac a viac… tak dosiahne svoje prirodzené postavenie a skutočné šťastie. Nijak inak.
Amen
Hare Krišna
Allahu Akbar