Ilúzia je tak silná, že dokáže poblázniť dušu, že sa stotožní so svojim hmotným telom a všetkým, čo k nemu patrí – rodinou, priateľmi, majetkom, zmyslovým pôžitkom. A nie len to, duša začne byť pyšná na svoju dočasnú situáciu v tomto svete! Pozrite, mám peknú ženu, deti, auto, dom, dobre zarábam,… príde smrť a čo z toho zostane? Veľké NIČ!

Šrímad Bhágavatam 10.14.26 význam:

Připoutanost ke hmotĕ je iluzí, protože živá bytost ve skutečnosti nemá s hmotným svĕtem žádný skutečný vztah. Kvůli falešnému egu se podmínĕná duše ztotožňuje s hmotou. Takzvané osvobození tedy znamená jen vzdát se iluze, ne vyproštĕní se ze skutečných pout. I když si přesto myslíme, že utrpení zakoušené v hmotné iluzi je opravdové a že osvobození je tedy smysluplnou úlevou od utrpení, jen samotná nepřítomnost hmotné existence je stále ještĕ nevýznamná ve srovnání se skutečným duchovním životem, který je pozitivní vĕčnou realitou, oproti negativní iluzi hmotného života. Z konečného hlediska je vĕdomí Kṛṣṇy neboli čistá láska k Bohu jedinou významnou, smysluplnou a trvalou situací pro každou živou bytost.

Učení Královny Kuntí:

Když nĕkdo pije víno, opije se a pak si může myslet, že létá po obloze nebo že přišel do nebes. To jsou následky opilosti. Opilec si ale není vĕdom, že všechny tyto sny jsou pod vlivem času a jednou musí skončit. Jelikož neví, že jeho sny nebudou pokračovat vĕčnĕ, říká se, že je v iluzi. Stejnĕ tak je človĕk omámený, když si myslí: „Jsem velice bohatý, jsem velmi vzdĕlaný a krásný, narodil jsem se v aristokratické rodinĕ a jsem synem velkého národa.“ To je sice pravda, ale jak dlouho budou tyto výhody trvat? Předpokládejme, že nyní je nĕkdo Američan, je také bohatý, krásný a má pokročilé poznání. Může být na to všechno velice pyšný, ale jak dlouho? Jednou s jeho tĕlem bude konec a s ním skončí také všechno ostatní, stejnĕ jako opilcovy sny.

Dokonalost jógy (7. kapitola):

Každý má v životě dvě povinnosti: první je sloužit iluzi a druhá je sloužit realitě. Slouží-li člověk realitě, je skutečný sannjásí, slouží-li iluzi, je oklamaný májou. Musíme pochopit, že jsme za všech okolností nuceni sloužit. Buď sloužíme iluzi, nebo realitě. Přirozeným postavením živé bytosti je být služebníkem, nikoliv pánem. Můžeme si myslet, že jsme páni, ale ve skutečnosti jsme služebníci. Hospodář si může myslet, že je pánem své ženy a svých dětí, svého domova, obchodu a dalších věcí, ale to všechno je iluze. Ve skutečnosti je služebníkem své ženy, dětí a svého obchodu. Prezident může být pokládán za pána nějaké země, ale ve skutečnosti je jejím služebníkem. Jsme za všech okolností služebníci. Buď sloužíme iluzi, nebo sloužíme Bohu. Zůstaneme-li však služebníky iluze, je náš život ztracený. Každý si samozřejmě myslí, že služebníkem není a že pracuje jen pro sebe. Plody jeho práce jsou pomíjivé a iluzorní a donutí ho stát se služebníkem iluze neboli služebníkem svých vlastních smyslů. Probudí-li však člověk své transcendentální smysly a získá skutečné poznání, stane se služebníkem reality. Když se dostane na úroveň poznání, pochopí, že je za všech okolností služebníkem. Pánem se nikdy nemůže stát, a proto je pro něho lepší, když bude sloužit realitě místo iluzi. Když si to uvědomí, získává skutečné poznání.

Šrímad Bhágavatam 10.11.13:

Pokorným nasloucháním zkušenému duchovnímu mistrovi vyvine schopný žák čisté poznání, které odráží nápor hmotné iluze pocházející ze tří kvalit hmotné přírody. Nakonec se vytrácí i samotné toto čisté poznání, tak jako uhasne oheň, když je všechno palivo spálené.

Význam:

Sanskrtské slovo vaiśāradī znamená „to, co poskytuje zkušená osoba [viśārada].“ Dokonalé transcendentální poznání přichází od zkušeného duchovního mistra a když je schopný žák vyslechne, toto poznání potlačí vlny hmotné iluze. Pánova matoucí energie působí navenek v hmotném svĕtĕ a zničit iluzi proto není možné. Lze však zlikvidovat přítomnost iluze ve svém srdci. Aby toho žák dosáhl, musí se dobře naučit tĕšit zkušeného duchovního mistra. S tím, jak oddaný spĕje k dokonalému stádiu vĕdomí Kṛṣṇy, kdy vnímá Pánovu přítomnost všude, se jeho pozornost přesouvá na transcendentální úroveň. Tehdy slábne i samotné čisté poznání, neustálé praktické povĕdomí o existenci iluze, tak jako slábne a uhasne oheň, který spálil všechno palivo.

Śrīla Madhvācārya cituje z nĕkolika védských písem, aby ukázal, že māyā, hmotná iluze, je jako čarodĕjnice, jež neustále obtĕžuje podmínĕné duše. Māyā nabízí podmínĕným duším vše, po čem v rámci tří kvalit přírody touží, ale tyto nabídky jsou jako oheň, který spaluje srdce na popel. Je tedy třeba pochopit, že hmotný svĕt je pekelné místo, které nikomu neposkytuje trvalé zázemí. Navenek zažíváme mnoho vĕcí a v nitru o svých zážitcích rozjímáme a připravujeme si plány na další jednání. Tak padáme niternĕ i navenek za obĕť nevĕdomosti. Skutečné poznání pochází z Véd, od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, v Jeho podobĕ dokonalé moudrosti. Když přijmeme plné útočištĕ u Pána a budeme si plnĕ vĕdomi Kṛṣṇy, nebudeme nikdy pociťovat nedostatek radosti, protože Pán je zdrojem veškeré radosti a Jeho oddaní se v tomto zdroji volnĕ pohybují.

Bhagavad-gíta 18.72:

Ó synu Pṛthy, uchvatiteli bohatství, vyslechl jsi vše s pozornou myslí? Zmizela tvá nevědomost a iluze?

Význam:

Pán jednal jako Arjunův duchovní učitel. Proto bylo Jeho povinností se Arjuny zeptat, zda celou Bhagavad-gītu správně pochopil. Pokud by tomu tak nebylo, Pán byl ochotný znovu vysvětlit vše potřebné. Každý, kdo vyslechne Bhagavad-gītuod pravého duchovního učitele, jako je Kṛṣṇa nebo Jeho zástupce, zjistí, že veškerá jeho nevědomost zmizela. Bhagavad-gītā není obyčejná kniha nějakého básníka či spisovatele, přednesl ji Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Každý, kdo má to štěstí, že ji vyslechne od Kṛṣṇy nebo Jeho pravého duchovního zástupce, se stane osvobozenou osobou a unikne z temnoty nevědomosti.

Bhagavad-gíta 18.73:

Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, jenž nikdy nepoklesneš, má iluze je nyní pryč. Díky Tvé milosti se mi vrátila paměť. Nyní jsem neochvějný, prostý pochybností a připravený jednat podle Tvých pokynů.

Záver

Čo dodať na záver? Len toľko, že všetkým prajem, aby boli natoľko inteligentní ako Arjuna a pochopili čo je zmyslom života a čo nie.

Alebo predsalen ešte význam z Bhagavad-gíty 18.73:

Přirozeným postavením živé bytosti — kterou představuje Arjuna — je, že musí jednat podle pokynu Nejvyššího Pána. Má se podrobit sebekázni. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když na to zapomene, je podmíněna hmotnou přírodou, ale když bude sloužit Nejvyššímu Pánu, stane se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti — buď musí sloužit matoucí energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém přirozeném stavu, ale jestliže dá přednost službě matoucí, vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je na světě pánem. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluze, poslední past, do které chce māyā živou bytost chytit, je její návrh: “Ty jsi Bůh.” Živá bytost si pak myslí, že už není podmíněnou duší, ale Bohem. Je tak nerozumná, že ji ani nenapadne, jak by kdy mohla být na pochybách, kdyby byla Bůh. Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od matoucí energie znamená poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynu.