V jedenástom speve Šrímad Bhágavatam je veľmi poučný príbeh prostitútky. Keď budeme dostatočne vnímaví, môžeme si z neho zobrať veľké ponaučenie ako samotná prostitútka.
- Sloka 22:
- Ó synu králů, dříve žila ve mĕstĕ Videha prostitutka jménem Piṅgalā. Teď si prosím vyslechni, co jsem se od ní naučil.
- Sloka 23:
- Jednou večer stála tato prostitutka ve dveřích svého domu, do nĕhož si chtĕla přivést milence a vystavovala na odiv své překrásné tĕlo.
- Sloka 24:
- Ó nejlepší z lidí, tato prostitutka velmi dychtila po penĕzích a jak tak stála večer na ulici, prohlížela si všechny kolemjdoucí muže a přemýšlela: „Ó, tento má jistĕ peníze. Vím, že může zaplatit mou cenu a nepochybuji o tom, že by si se mnou velmi užíval.“ Takto uvažovala o všech mužích na ulici.
- Sloka 25-26:
- Zatímco prostitutka Piṅgalā stála ve dveřích, prošlo kolem jejího domu mnoho mužů. Prostituce byla jejím jediným zdrojem živobytí, a tak si úzkostlivĕ říkala: „Možná, že tenhle, který teď přichází, je hodnĕ bohatý… Ó, nezastavil se, ale určitĕ přijde nĕjaký jiný. Muž, který přichází teď, mi jistĕ bude chtít zaplatit za mou lásku a dá mi pravdĕpodobnĕ hodnĕ penĕz.“ Takto zůstávala s marnou nadĕjí opřená o dveře, aniž by svou práci mohla dokončit a jít spát. V úzkosti chvílemi vycházela do ulice a pak se zase vracela do domu. Tak postupnĕ nastala půlnoc.
- Sloka 27:
- Jak noc pomalu ubíhala, prostitutka dychtící po penĕzích propadala postupnĕ malomyslnosti a tvář jí vyschla. Takto zklamaná a sužovaná starostí o peníze začala pociťovat od své situace velkou odpoutanost a v mysli se jí zrodilo štĕstí.
- Sloka 28:
- Prostitutka byla svojí hmotnou situací znechucená a tak se stala vůči ní lhostejnou. Odpoutanost funguje vskutku jako meč, který rozsekává na kousky svazující síť hmotných tužeb a nadĕjí. Nyní si ode mĕ prosím vyslechni píseň, kterou si ta prostitutka ve své situaci zpívala.
- Sloka 29:
- Ó králi, ten, kdo nevyvinul odpoutanost, se netouží vzdát pouta hmotného tĕla, tak jako se človĕk bez duchovního poznání netouží nikdy zříci svého falešného vlastnictví mnoha hmotných vĕcí.
- Sloka 30:
- Prostitutka Piṅgalā řekla: Jen se podívejte, jak velká je moje iluze! Neumím ovládat svou mysl, a proto jako hloupá toužím po smyslném požitku od nĕjakého bezvýznamného muže.
- Sloka 31:
- Jsem takový hlupák, že jsem zanechala služby tomu, kdo vĕčnĕ sídlí v mém srdci, a proto je mi velmi drahý. Je jím Pán vesmíru, který udílí skutečnou lásku a štĕstí a je zdrojem všeho blahobytu. Přestože Ho mám v srdci, úplnĕ jsem si Ho přestala všímat a místo toho jsem nevĕdomĕ sloužila bezvýznamným mužům, kteří nikdy nemůžou uspokojit mé skutečné touhy a kteří mi přinášeli jen neštĕstí, strach, úzkost, nářek a iluzi.
- Sloka 32:
- Ó, jak jsem zbytečnĕ mučila svou duši! Prodávala jsem své tĕlo chtivým a chamtivým mužům, kteří jsou sami hodni politování. Vykonávala jsem tak to nejhanebnĕjší zamĕstnání, prostituci, od kterého jsem si slibovala peníze a sexuální potĕšení.
- Sloka 33:
- Toto hmotné tĕlo je jako dům, ve kterém já, duše, žiji. Kosti tvořící mou páteř, žebra, paže a nohy jsou jako trámy, příčné trámy a pilíře tohoto domu a celá konstrukce, která je plná výkalů a moči, je pokrytá kůží, chlupy a nehty. Devĕt vchodů, jež vedou do tohoto tĕla, neustále vymĕšuje odporné látky. Která jiná žena než já by mohla být tak pošetilá, aby svůj život zasvĕtila tomuto hmotnému tĕlu a myslela si, že v nĕčem takovém může najít potĕšení a lásku?
- Sloka 34:
- Jsem jistĕ jediný úplný hlupák v tomto mĕstĕ Videha. Přestala jsem si všímat Nejvyššího Pána, který nám dává všechno, včetnĕ naší původní duchovní podoby, a místo toho jsem si přála užívat smyslového požitku s mnoha muži.
- Sloka 35:
- Nejvyšší Osobnost Božství všem živým bytostem absolutnĕ nejdražší osobou, protože je přítelem a Pánem všech. Je Nejvyšší Duší, jež sídlí v srdci každé bytosti. Proto teď zaplatím úplným odevzdáním se, čímž si Pána koupím a budu si s Ním užívat stejnĕ jako Lakṣmīdevī.
- Sloka 36:
- Muži poskytují ženám smyslový požitek, ale všichni muži, dokonce i polobozi na nebi, mají počátek a konec. Všichni jsou dočasnými výtvory, které odstraní čas. Kolik skutečného požitku nebo štĕstí mohli kteříkoliv z nich kdy dát svým manželkám?
- Sloka 37:
- I když jsem tak umínĕnĕ doufala, že si budu užívat hmotného svĕta, nĕjakým způsobem se v mém srdci zrodila odpoutanost a díky tomu jsem teď velmi šťastná. Jistĕ jsem tedy musela potĕšit Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Aniž bych to vĕdĕla, musela jsem udĕlat nĕco, co Ho uspokojilo.
- Sloka 38:
- Človĕk, u nĕhož se vyvine odpoutanost, se dokáže zbavit pout v podobĕ hmotné společnosti, přátelství a lásky, a ten, kdo zakusí velké utrpení, se ve své beznadĕji postupnĕ odpoutá od hmotného svĕta a je k nĕmu lhostejný. Vlivem mého velkého utrpení se tedy v mém srdci probudila tato odpoutanost. Kdybych ale byla skutečná nešťastnice, jak by mĕ mohlo toto milostivé utrpení potkat? Ve skutečnosti jsem požehnaná, neboť jsem dostala Pánovu milost. Nĕčím jsem Ho musela potĕšit.
- Sloka 39:
- S oddaností přijímám velké požehnání, které mi Pán udĕlil. Poté, co jsem se vzdala hříšných tužeb po obyčejném smyslovém požitku, hledám teď útočištĕ u Nĕj, Nejvyšší Osobnosti Božství.
- Sloka 40:
- Teď jsem naprosto spokojená a mám plnou víru v Pánovu milost. Budu proto žít z toho, co přijde samo od sebe. Budu se tĕšit ze života jen s Pánem, protože On je pravým zdrojem lásky a štĕstí.
- Sloka 41:
- Činnosti určené k uspokojování smyslů připravují živou bytost o inteligenci a ona padá do temné studny hmotné existence. V té studni ji pak uchvátí smrtící had času. Kdo jiný než Nejvyšší Osobnost Božství by dokázal zachránit nebohou živou bytost z tohoto beznadĕjného postavení?
- Sloka 42:
- Když živá bytost vidí, že celý vesmír je uchvácený hadem času, zvážní, přijde k rozumu a odpoutá se od všeho hmotného smyslového požitku. V tomto stavu je způsobilá být svým vlastním ochráncem.
- Sloka 43:
- Avadhūta řekl: Takto se Piṅgalā s konečnou platností rozhodla, utnula všechny své hříšné touhy užívat si sexuálního potĕšení s milenci a dosáhla dokonalého klidu. Potom se posadila na lůžko.
- Sloka 44:
- Hmotná touha je nepochybnĕ příčinou nejvĕtšího neštĕstí a oproštĕní se od této touhy vede k nejvĕtšímu štĕstí. Když tedy Piṅgalā zcela zničila svou touhu užívat si s takzvanými milenci, šla velmi šťastná spát.
Zdroj: Šrímad Bhágavatam 11.8