Sú dva druhy lásky – pozemská a nebeská (duchovná). Pozemská láska nie je skutočná láska, ale pervertovaná, prevrátená láska nebeská – chtíč, žiadostivosť.
Láska pozemská
Láska pozemská nie je čistá láska. Ukrýva sa za ňou sebecký motív a preto je tiež nazývaná chtíč/žiadostivosť. Živá bytosť pod vplyvom tejto takzvanej lásky chce niečo získať a je za to ochotná niečo málo dať. Väčšinou funguje ako výmenný obchod – niečo za niečo – ja dám tebe, ty dáš mne. Nie je nezištná, je plná očakávaní a sklamaní. Kto očakáva a jeho očakávania nie sú naplnené, následne trpí. A tak mnohí ľudia trpia kvôli tejto takzvanej láske.
Táto láska nemá väčšinou dlhé trvanie. Trvá nanajvýš pár rokov a potom prichádzajú veľké nedorozumenia, konflikty, ktoré nedostatkom skutočnej duchovnej lásky nie je možné prekonať a následne bolestivý rozchod. Rozlúčenie dvoch srdcí, ktoré túžia po láske, no sú plné žiadostivosti tak musia zažívať sklamanie a urpenie kým nepochopia a nezažijú čo je skutočná láska.
Láska nebeská (duchovná láska)
Láska nebeská je čistá, bezpodmienečná. Táto láska netúži nič brať, túži len dávať a slúžiť a nedáva si podmienky – keď budeš taký, či onaký, budem ťa milovať. Milujem ťa takého aký si a hotovo. Či si čierny, či biely, či chorý, či zdravý, či hnevlivý, alebo dobrák, či taký, či onaký… milujem ťa.
Mnohí ľudia si zamieňajú lásku pozemskú za lásku nebeskú dúfajúc, že budú šťastní. Ale pokiaľ človek zažíva lásku pozemskú, jeho šťastie chvíľku trvá a následne prichádza nešťastie, ba až utrpenie. Emocionálne utrpenie býva často horšie ako fyzické.
Ak nechceme trpieť, musíme sa naučiť milovať láskou nebeskou – bez podmienok. Nie, že ja ti niečo dám a niečo za to na oplátku očakávam. Nie. To nie je láska, to je obchod. Láska je, že dávam a nič za to neočakávam. Nechcem nič. Chcem, len aby môj milovaný bol šťastný. To je všetko. Keď je šťastný môj milovaný, som šťastný aj ja. To je láska. Keď niečo dávam, ale na oplátku za to niečo očakávam, to je žiadostivosť.
Láska k Bohu
Najlepšie sa naučíme milovať, keď svoj sklon milovať nasmerujeme k Bohu, k večnému zdroju všetkého. Pokiaľ svoj sklon milovať nesmerujeme k Bohu, naša láska je obmedzená a stáva sa z nej láska pozemská – žiadostivosť. No akonáhle nasmerujeme svoju lásku k Bohu, dokážeme milovať všetko a všetkých, pretože všetko pochádza z Boha.
Človek, ktorý miluje Boha, miluje všetko. Nie je nikto a nič, čo by nemiloval. Jeho láska je neobmedzená, pretože Boh je neobmedzený.
Skutočná láska je láska nebeská, láska k Bohu.
Jakmile živá bytost přijde do styku s hmotným stvořením, její věčná láska ke Kṛṣṇovi se působením kvality vášně změní v chtíč. Jinými slovy — z lásky k Bohu se stává chtíč, stejně jako se mléko ve styku s kyselým tamarindem mění v jogurt. Když chtíč není uspokojen, mění se v hněv, hněv se mění v iluzi a iluze způsobuje pokračování hmotného života. Proto je chtíč největším nepřítelem živé bytosti. Právě on čistou živou bytost nutí, aby zůstala zajatcem v hmotném světě. Hněv je projevem kvality nevědomosti — tyto kvality hmotné přírody se projevují jako hněv a další důsledky. Pokud je tedy kvalita vášně namísto úpadku do kvality nevědomosti povznesena životem a jednáním podle stanoveného způsobu do kvality dobra, živá bytost může vyvinout duchovní připoutanost a tak být zachráněna před úpadkem pocházejícím z hněvu.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se expandoval do mnoha bytostí, aby zvětšil svou věčně rostoucí duchovní blaženost. Živé bytosti jsou nedílnými částmi této duchovní blaženosti — mají částečnou nezávislost, ale když jí zneužijí a jejich služebnický postoj se změní v náchylnost ke smyslovému požitku, dostanou se do vlivu chtíče. Hmotný svět Pán tvoří proto, aby podmíněným duším umožnil splnit jejich chtivé touhy, a když jsou po dlouhé době strávené smyslnými činnostmi zcela rozčarovány, začnou se dotazovat na své skutečné postavení. – Bhagavad Gíta taká, aká je 3.37 význam.
Chtíč je pouze zvráceným odrazem lásky k Bohu, která je pro každou živou bytost přirozená. Pokud jsou ale všichni od samého začátku učeni o vědomí Kṛṣṇy, tato přirozená láska k Bohu se v chtíč nemůže zvrhnout. Když láska k Bohu klesne na úroveň chtíče, je velice obtížné vrátit se do normálního stavu. Nicméně vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že i ten, kdo ho začne rozvíjet pozdě, se může dodržováním usměrňujících zásad oddané služby dostat na úroveň, kdy bude Boha milovat. Člověk tedy může v kterémkoliv období života — neboli od okamžiku, kdy pochopí, jak je to důležité — začít ovládat smysly vědom si Kṛṣṇy, v oddané službě Pánu, a změnit chtíč v lásku k Bohu, která představuje nejvyšší dokonalost lidského života. – Bhagavad Gíta taká, aká je 3.41 význam.
Praktikování bhakti-yogy podle daných pravidel a pod vedením duchovního učitele každého nepochybně přivede k tomu, že bude Boha milovat. – Bhagavad Gíta taká, aká je 12.9 význam
O Bhakti jóge píšem v článku “Bhakti jóga“.
Ktorú lásku si vyberieme?
Môžeme si myslieť, že nás láska pozemská spraví šťastnými, ale budeme zakúšať jedno sklamanie za druhým a striedať jedného partnera za druhým ako sa to mnohým deje. Jeden partner mi už nevyhovuje, tak čau, ďalší prosím… tak funguje láska pozemská.
Láska nebeská však neurčuje čo si kto zaslúži a aký pôžitok z neho získam. Láska nebeská chce jednoducho každému slúžiť ako duši, ako čiastočke Najvyššieho. A každého to teší. Naopak láska pozemská je sebecká, myslí hlavne na seba – čo ja môžem získať? Láska nebeská takto nerozmýšľa, je to pravý opak – čo môžem druhým dať? To je skutočná láska.
A ak chceme zažívať lásku nebeskú, je dobré naučiť sa milovať Boha. A to práve učí “Bhakti jóga“.