Mesačné archívy: jún 2019

Buddhizmus nie je náboženstvo

Videl som definíciu Buddhizmu ako náboženstvo a veľa ľudí ho tiež považuje za jedno z najväčších náboženstiev sveta. Náboženstvo je náuka o Bohu, ale Buddhizmus neučí vôbec nič o Bohu. Teda nemôže byť náboženstvo.

Veľa ľudí, ktorých láka duchovno, ale nie sú schopní prijať Boha do svojho života, prijímajú práve Buddhizmus za svoju duchovnú cestu, dokonca aj ateisti. Buddhizmus učí o zodpovednosti za svoj vlastný život, o karme, reinkarnácii a vyslobodení (nirváne) z kolobehu rodenia sa a umierania – samsáry.

Buddhizmus je vlastne ateizmus. V ateizme je absencia poznania o Bohu. Preto je mnohým ateistom tak blízky.

Buddha v podstate zavrhol védy – náboženské písma v Indii, pretože ľudia ich zneužívali na krvavé zvieracie obete a obhajovali si v mene týchto náboženských obetí masové zabíjanie zvierat.

Buddha prišiel nastoliť filozofiu nenásilia “Ahimsa” a učiť ľudí základným morálnym zásadám ako je neubližovanie druhým za cenu zavrhnutia náboženstva, pretože vtedajšie náboženstvo dovoľovalo za určitých podmienok zabíjať a ľudia to vo veľkom zneužívali.

Buddha videl ako ľudia zneužívajú náboženstvo a tak ho radšej zavrhol a mnohí mu dali za pravdu a prestali s krvavými obeťami a začali nasledovať Buddhu. A tak má teraz milióny nasledovníkov po celom svete.

Ako môže robiť duchovný pokrok každý

Nedávno som narazil na svoje limity v duchovnom živote a tiež na dvanástu kapitolu Bhagavad-gíty, kde Krišna vysvetľuje ako môžeme na rôznych úrovniach vedomia robiť duchovný pokrok:

VERŠ 8:
Upriam na Mňa svoju myseľ a celú svoju inteligenciu zamestnaj rozjímaním o Mne, Najvyššej Božskej Osobnosti. Tak budeš vo Mne neustále spočívať; o tom niet pochybností.
VERŠ 9:
Môj milý Arjuna, ó, dobyvateľ bohatstva, ak na Mňa nedokážeš upnúť svoju myseľ, dodržiavaj regulatívne zásady bhakti-yogy. Takto rozvinieš túžbu ku Mne dospieť.
VERŠ 10:
Ak nedokážeš dodržiavať zásady bhakti-yogy, pokús sa pre Mňa aspoň pracovať, pretože takým konaním pre Mňa, dosiahneš dokonalosti.
VERŠ 11:
A ak nedokážeš konať s týmto vedomím, zriekni sa plodov svojej práce a pokús sa pohrúžiť do vlastného ja.
VERŠ 12:
Ak ani tak nedokážeš konať, zamestnaj sa rozvíjaním poznania. Lepšia než poznanie je však meditácia, a ešte lepšie ako meditácia je zrieknutie sa plodov práce, pretože takým odriekaním dosiahneš vnútorný pokoj mysle.

Jednoducho keď nie sme na najvyššom leveli, Krišna dáva jednoduchšie alternatívy pre každého.

Zrieknutie sa plodov práce

Najjednoduchšie, čo môže každý robiť, je zrieknuť sa plodov svojej práce. Napríklad ak má navyše peniaze, ktoré zarobil, môže ich venovať na dobročinnosť, chrám, alebo nejak inak nesebecky ich využiť. Tak sa zrieka plodov svojej práce a robí duchovný pokrok.

Tiež je možné využiť svoj čas na dobrovoľnícke činnosti pre dobro druhých. Spraviť pre niekoho niečo len tak a nič za to nechcieť.

Kto je však chamtivý, alebo z nejakého dôvodu nemá prostriedky, ktorých by sa mohol zriecť, môže rozvíjať poznanie a meditovať.

Rozvíjanie poznania a meditácia

Čítaním duchovnej literatúry môžeme získavať cenné poznanie, ktoré nám čítanie svetských kníh nedá.

Meditácia je tiež veľmi dôležitá pre duchovný pokrok a je fajn, keď si nájdeme každý deň aspoň pár minút na meditáciu. O meditácii píšem v článku “Čo mi dala meditácia“.

meditation-small

Dodržiavanie zásad bhakti jógy

  • Vstávať skoro ráno (4:00)
  • Účastniť sa duchovných programov
  • Obetovanie jedla
  • Spievanie mantier (predovšetkým Hare Krišna mahá-mantry)
  • Navštevovanie chrámov a zdužovanie sa s oddanými Krišnu
  • Čítať duchovnú literatúru, predovšetkým Bhagavad-gítu, taká aká je a Šrímad Bhágavatam
  • Nejesť mäso
  • Neintoxikovať (nepiť alkohol, nebrať drogy)
  • Nemať nemanželský (nedovolený) sex
  • Nehazardovať
  • A ďalšie…

Tieto zásady nedokáže len tak hocikto dodržiavať a nasledovať. Na to je potrebné spraviť duchovný pokrok vyššie spomenutými spôsobmi – zriekanie sa plodov svojej práce, rozvíjaním poznania, meditáciou a tiež oddanou službou, ktorá bude spomenutá o chvíľku. S postupným duchovným pokrokom príde schopnosť dodržiavať zásady Bhakti jógy.

Veľmi dôležitá je meditácia Haré Krišna mahá-mantrou, ktorá urýchľuje duchovný pokrok:

Haré Krišna Haré Krišna
Krišna Krišna Haré Haré
Haré Ráma Haré Ráma
Ráma Ráma Haré Haré

Môj milý Arjuna, ó, dobyvateľ bohatstva, ak na Mňa nedokážeš upnúť svoju myseľ, dodržiavaj regulatívne zásady bhakti-yogy. Takto rozvinieš túžbu ku Mne dospieť. [BG 12.9]

Ak nedokážeš dodržiavať zásady bhakti-yogy, pokús sa pre Mňa aspoň pracovať, pretože takým konaním pre Mňa, dosiahneš dokonalosti. [BG 12.10]

Šríla Prabhupáda vo význame desiateho verša vysvetľuje:

Aj ten, kto nedokáže dodržiavať usmerňujúce zásady bhakti-yogy pod vedením duchovného učiteľa, môže dosiahnuť dokonalosti, ak pracuje pre Najvyššieho Pána. Ako má túto prácu vykonávať, bolo vysvetlené už v 55. verši jedenástej kapitoly. Človek musí mať kladný vzťah k šíreniu vedomia Kṛṣṇu. Jestvuje mnoho oddaných, ktorí šíria vedomie Kṛṣṇu a ktorí potrebujú pomoc. Takže, ak človek nie je schopný priamo sa riadiť regulatívnymi zásadami bhakti-yogy, môže aspoň podporovať túto činnosť. Každé podobné úsilie si vyžaduje miesto, peniaze, pracovnú silu a organizáciu. Tak ako sú na rozvoj komerčných programov potrebné pracovné miesto, určitý kapitál, pracovná sila a organizácia, tak sú tieto veci potrebné aj v službe Kṛṣṇovi. Jediný rozdiel spočíva v tom, že v hmotnom svete je cieľom práce zmyslový pôžitok. Tá istá práca však môže byť vykonaná pre potešenie Kṛṣṇu a stáva sa tak duchovnou činnosťou. Ak má človek dostatok peňazí, môže pomôcť pri výstavbe kancelárií alebo chrámov slúžiacich na šírenie náuky o Kṛṣṇovi, alebo môže pomáhať pri vydávaní kníh o Kṛṣṇovi. Mali by sme sa zaujímať o to, akými spôsobmi môžeme pomôcť. Ak sa niekto nedokáže odhodlať k takýmto činnostiam, môže aspoň obetovať určité percento svojho zárobku na propagáciu vedomia Kṛṣṇu. Táto dobrovoľná služba pomôže každému dospieť na najvyššiu úroveň dokonalosti — lásku k Bohu.

Najvyšší level

Upriam na Mňa svoju myseľ a celú svoju inteligenciu zamestnaj rozjímaním o Mne, Najvyššej Božskej Osobnosti. Tak budeš vo Mne neustále spočívať; o tom niet pochybností. [BG 12.8]

Najvyšší stupeň vedomia je láska k Bohu. O tomto leveli môžem zatiaľ len snívať, alebo o ňom čítať v knihách. Neostáva mi nič iné, len nasledovať rady, ktoré Krišna dáva, aby som sa na túto úroveň dostal.

Rekapitulácia

  1. Upriam myseľ na Boha (Krišnu).
  2. Ak to nedokážeš, dodržiavaj regulatívne zásady Bhakti jógy.
  3. Ak nedokážeš dodržiavať zásady Bhakti jógy, pokús sa pracovať pre Krišnu.
  4. A ak nedokážeš konať s týmto vedomím, zriekni sa plodov svojej práce a pokús sa pohrúžiť do vlastného ja.
  5. Ak ani tak nedokážeš konať, zamestnaj sa rozvíjaním poznania. Lepšia než poznanie je však meditácia, a ešte lepšie ako meditácia je zrieknutie sa plodov práce, pretože takým odriekaním dosiahneš vnútorný pokoj mysle.

Rozvíjanie poznania, meditácia, zrieknutie sa plodov práce, práca pre Krišnu (oddaná služba), dodržiavanie zásad Bhakti jógy, neustále rozjímanie o Bohu. To je postupný proces pre duchovný pokrok, ktorý môže nasledovať každý a cítiť na vlastnej koži zmenu svojho vedomia.

Deň za dňom, týždeň za týždňom, mesiac za mesiacom, rok za rokom,… snažiť sa robiť duchovný pokrok a nakoniec dosiahnuť lásku k Bohu. Môžeme na to využiť tento život. Aspoň časť svojho času venovať duchovnému pokroku a sledovať čo to s nami robí…

Stačí byť ateista s morálnymi zásadami?

Už viackrát som sa stretol s tvrdením, že netreba náboženstvo, vieru v Boha, stačí byť ateista, ktorý je dobre vychovaný a riadi sa morálnymi zásadami. Na prvý pohľad to môže znieť fajn, že veď áno, stačí to, ale keď sa na to pozrieme hlbšie, uvidíme, že to nestačí.

Jednota

Pokiaľ neexistuje stredobod záujmu, je veľmi ťažké dospieť k zhode, k zjednoteniu názorov. 100 ľudí, 100 chutí… V náboženstve je stredobod Boh, vzťah s Ním a Jeho pokyny v svätých písmach. Čo majú ateisti? Aké pokyny okrem morálnych zásad môžu mať? Zrejme len tie, ktoré si sami vytvoria a to nedopadá dobre. Anarchia, komunizmus, demokracia ani ďalšie ľuďmi vymyslené systémy nie sú dokonalé a nefungujú pre všetkých.

Ale pokiaľ sa ľudia riadia pokynmi, ktoré dal Boh, spoločnosť môže fungovať jednotne pre spoločný cieľ a prosperovať.

Je veľmi ťažké vytvoriť harmonickú spoločnosť s pravidlami, ktoré vymysleli ľudia. Boh vie najlepšie čo je pre ľudí najlepšie a to im dáva skrze sväté písma. Pre každý národ, každú časť sveta dal iné písma, ktorými by sa mali ľudia riadiť ak chcú dosiahnuť harmonickú spoločnosť.

Nie je to tak, že len jedno písmo a jedno náboženstvo je jediné pravé pre všetkých. Písma a náboženstvá sú prispôsobené na mieru kultúre. Pokiaľ si človek začne myslieť, že len jeho náboženstvo je jediné správne, vzniká opäť rozbroj v spoločnosti. No pokiaľ je človek úprimný a chápe, že Boh sa neobmedzuje len na jedno náboženstvo a jediný spôsob uctievania, v spoločnosti môže vládnuť mier a harmónia.

Práve kvôli náboženským fanatikom a konfliktom ateisti zastávajú tvrdenie, že je lepšie bez náboženstva. Lenže toto tvrdenie neberie do úvahy úprimných veriacich, ktorým náboženstvo pomohlo skvalitniť život. Náboženstvo je ako nôž – je možné ním ublížiť, zabiť, alebo odkrojiť chlieb, natrieť maslom a nakŕmiť hladujúcich. Náboženstvo je nástroj a je hlúpe zvaľovať vinu na nástroj, ktorý nemôže za to, ako je využívaný. Píšem o tom v článku “Náboženstvo za to nemôže“.

Rozvoj vedomia

Človek, ktorý sa nezaujíma o hlbší zmysel života, žije ako zviera. Pretože len v ľudskej forme života je možné pýtať sa na zmysel života a dostávať odpovede. Zvieratá jedia, spia, majú sex, obraňujú sa, dokonca majú spoločenské usporiadanie a technológiu v rámci svojich možností. Tie isté možnosti majú aj ľudia – až na jednu – pýtať sa a získavať odpovede, učiť sa, robiť duchovný pokrok, rozvíjať vedomie.

Rozvoj vedomia je úžasná možnosť. Len škoda, že súčasná materialistická spoločnosť túto možnosť nevyužíva a skôr ju zavrhuje ako zbytočnosť. Bežný človek považuje meditáciu za stratu času, pretože nepozná jej prínos. Ateista považuje náboženstvo za zbytočnosť, pretože tiež nepozná jeho prínos. Mnohým ľuďom náboženstvo a vzťah s Bohom výrazne zlepšilo život. Tak prečo to zavrhovať ako zbytočnosť, či výmysel?

Náboženstvo je potrebné

Rady, ktoré fungujú, sú potrebné. Či už v náboženstve, alebo v inej oblasti. Náboženskí predstavitelia prezentujú rady, ktoré im pomohli skvalitniť život a vedia, že to môže pomôcť skvalitniť život aj ostatným. Dokonca aj ateistom s morálnymi zásadami.

Náboženstvo je oveľa viac ako len morálne zásady, či slepá viera. Náboženstvo nás v prvom rade učí o našej skutočnej identite, o našom vzťahu s Bohom, na ktorý sme zabudli. A keď tento stratený vzťah obnovíme aspoň z časti, náš život to výrazne zmení… ale o tom nabudúce.

Sám som bol ateista a zavrhoval som Boha a náboženstvá. Dokonca som si z nich robil posmech. Až kým som nestretol mníchov z Hare Krišna a nezačal čítať knihy od Šrílu Prabhupádu, ktorý mi jasne a logicky vysvetlil, že Boh existuje a veľa ďalšieho…

Šríla Prabhupáda
Šríla Prabhupáda

Bhagavad-gíta, Vedecké poznanie duše, Cesta sebarealizácie, Život pochází ze života, Šrímad Bhágavatam, Královské poznání, Dokonalost jógy,… to sú knihy, ktoré môžu pomôcť k lepšiemu chápaniu Boha a nášho vzťahu s Ním. Mnohé sú dostupné online na Vedabase: https://vedabase.io/cs/library/

Poznanie môže preťať našu nevedomosť, našu tvrdohlavosť, že Boh neexistuje a že ho vlastne k životu ani nepotrebujeme :)

No ten, kto zavrhne príkazy písiem a koná z vlastného rozmaru, nedosiahne ani dokonalosť, ani šťastie, ani najvyšší cieľ.

Každý by mal vedieť čo sa smie a čo nie, a k tomu by mu mali slúžiť príkazy písiem. Poznaním týchto príkazov a predpisov sa bude môcť postupne povýšiť.

[BG 16.23 – 24]

Sila ilúzie

Ilúzia je tak silná, že dokáže poblázniť dušu, že sa stotožní so svojim hmotným telom a všetkým, čo k nemu patrí – rodinou, priateľmi, majetkom, zmyslovým pôžitkom. A nie len to, duša začne byť pyšná na svoju dočasnú situáciu v tomto svete! Pozrite, mám peknú ženu, deti, auto, dom, dobre zarábam,… príde smrť a čo z toho zostane? Veľké NIČ!

Šrímad Bhágavatam 10.14.26 význam:

Připoutanost ke hmotĕ je iluzí, protože živá bytost ve skutečnosti nemá s hmotným svĕtem žádný skutečný vztah. Kvůli falešnému egu se podmínĕná duše ztotožňuje s hmotou. Takzvané osvobození tedy znamená jen vzdát se iluze, ne vyproštĕní se ze skutečných pout. I když si přesto myslíme, že utrpení zakoušené v hmotné iluzi je opravdové a že osvobození je tedy smysluplnou úlevou od utrpení, jen samotná nepřítomnost hmotné existence je stále ještĕ nevýznamná ve srovnání se skutečným duchovním životem, který je pozitivní vĕčnou realitou, oproti negativní iluzi hmotného života. Z konečného hlediska je vĕdomí Kṛṣṇy neboli čistá láska k Bohu jedinou významnou, smysluplnou a trvalou situací pro každou živou bytost.

Učení Královny Kuntí:

Když nĕkdo pije víno, opije se a pak si může myslet, že létá po obloze nebo že přišel do nebes. To jsou následky opilosti. Opilec si ale není vĕdom, že všechny tyto sny jsou pod vlivem času a jednou musí skončit. Jelikož neví, že jeho sny nebudou pokračovat vĕčnĕ, říká se, že je v iluzi. Stejnĕ tak je človĕk omámený, když si myslí: „Jsem velice bohatý, jsem velmi vzdĕlaný a krásný, narodil jsem se v aristokratické rodinĕ a jsem synem velkého národa.“ To je sice pravda, ale jak dlouho budou tyto výhody trvat? Předpokládejme, že nyní je nĕkdo Američan, je také bohatý, krásný a má pokročilé poznání. Může být na to všechno velice pyšný, ale jak dlouho? Jednou s jeho tĕlem bude konec a s ním skončí také všechno ostatní, stejnĕ jako opilcovy sny.

Dokonalost jógy (7. kapitola):

Každý má v životě dvě povinnosti: první je sloužit iluzi a druhá je sloužit realitě. Slouží-li člověk realitě, je skutečný sannjásí, slouží-li iluzi, je oklamaný májou. Musíme pochopit, že jsme za všech okolností nuceni sloužit. Buď sloužíme iluzi, nebo realitě. Přirozeným postavením živé bytosti je být služebníkem, nikoliv pánem. Můžeme si myslet, že jsme páni, ale ve skutečnosti jsme služebníci. Hospodář si může myslet, že je pánem své ženy a svých dětí, svého domova, obchodu a dalších věcí, ale to všechno je iluze. Ve skutečnosti je služebníkem své ženy, dětí a svého obchodu. Prezident může být pokládán za pána nějaké země, ale ve skutečnosti je jejím služebníkem. Jsme za všech okolností služebníci. Buď sloužíme iluzi, nebo sloužíme Bohu. Zůstaneme-li však služebníky iluze, je náš život ztracený. Každý si samozřejmě myslí, že služebníkem není a že pracuje jen pro sebe. Plody jeho práce jsou pomíjivé a iluzorní a donutí ho stát se služebníkem iluze neboli služebníkem svých vlastních smyslů. Probudí-li však člověk své transcendentální smysly a získá skutečné poznání, stane se služebníkem reality. Když se dostane na úroveň poznání, pochopí, že je za všech okolností služebníkem. Pánem se nikdy nemůže stát, a proto je pro něho lepší, když bude sloužit realitě místo iluzi. Když si to uvědomí, získává skutečné poznání.

Šrímad Bhágavatam 10.11.13:

Pokorným nasloucháním zkušenému duchovnímu mistrovi vyvine schopný žák čisté poznání, které odráží nápor hmotné iluze pocházející ze tří kvalit hmotné přírody. Nakonec se vytrácí i samotné toto čisté poznání, tak jako uhasne oheň, když je všechno palivo spálené.

Význam:

Sanskrtské slovo vaiśāradī znamená „to, co poskytuje zkušená osoba [viśārada].“ Dokonalé transcendentální poznání přichází od zkušeného duchovního mistra a když je schopný žák vyslechne, toto poznání potlačí vlny hmotné iluze. Pánova matoucí energie působí navenek v hmotném svĕtĕ a zničit iluzi proto není možné. Lze však zlikvidovat přítomnost iluze ve svém srdci. Aby toho žák dosáhl, musí se dobře naučit tĕšit zkušeného duchovního mistra. S tím, jak oddaný spĕje k dokonalému stádiu vĕdomí Kṛṣṇy, kdy vnímá Pánovu přítomnost všude, se jeho pozornost přesouvá na transcendentální úroveň. Tehdy slábne i samotné čisté poznání, neustálé praktické povĕdomí o existenci iluze, tak jako slábne a uhasne oheň, který spálil všechno palivo.

Śrīla Madhvācārya cituje z nĕkolika védských písem, aby ukázal, že māyā, hmotná iluze, je jako čarodĕjnice, jež neustále obtĕžuje podmínĕné duše. Māyā nabízí podmínĕným duším vše, po čem v rámci tří kvalit přírody touží, ale tyto nabídky jsou jako oheň, který spaluje srdce na popel. Je tedy třeba pochopit, že hmotný svĕt je pekelné místo, které nikomu neposkytuje trvalé zázemí. Navenek zažíváme mnoho vĕcí a v nitru o svých zážitcích rozjímáme a připravujeme si plány na další jednání. Tak padáme niternĕ i navenek za obĕť nevĕdomosti. Skutečné poznání pochází z Véd, od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, v Jeho podobĕ dokonalé moudrosti. Když přijmeme plné útočištĕ u Pána a budeme si plnĕ vĕdomi Kṛṣṇy, nebudeme nikdy pociťovat nedostatek radosti, protože Pán je zdrojem veškeré radosti a Jeho oddaní se v tomto zdroji volnĕ pohybují.

Bhagavad-gíta 18.72:

Ó synu Pṛthy, uchvatiteli bohatství, vyslechl jsi vše s pozornou myslí? Zmizela tvá nevědomost a iluze?

Význam:

Pán jednal jako Arjunův duchovní učitel. Proto bylo Jeho povinností se Arjuny zeptat, zda celou Bhagavad-gītu správně pochopil. Pokud by tomu tak nebylo, Pán byl ochotný znovu vysvětlit vše potřebné. Každý, kdo vyslechne Bhagavad-gītuod pravého duchovního učitele, jako je Kṛṣṇa nebo Jeho zástupce, zjistí, že veškerá jeho nevědomost zmizela. Bhagavad-gītā není obyčejná kniha nějakého básníka či spisovatele, přednesl ji Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Každý, kdo má to štěstí, že ji vyslechne od Kṛṣṇy nebo Jeho pravého duchovního zástupce, se stane osvobozenou osobou a unikne z temnoty nevědomosti.

Bhagavad-gíta 18.73:

Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, jenž nikdy nepoklesneš, má iluze je nyní pryč. Díky Tvé milosti se mi vrátila paměť. Nyní jsem neochvějný, prostý pochybností a připravený jednat podle Tvých pokynů.

Záver

Čo dodať na záver? Len toľko, že všetkým prajem, aby boli natoľko inteligentní ako Arjuna a pochopili čo je zmyslom života a čo nie.

Alebo predsalen ešte význam z Bhagavad-gíty 18.73:

Přirozeným postavením živé bytosti — kterou představuje Arjuna — je, že musí jednat podle pokynu Nejvyššího Pána. Má se podrobit sebekázni. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když na to zapomene, je podmíněna hmotnou přírodou, ale když bude sloužit Nejvyššímu Pánu, stane se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti — buď musí sloužit matoucí energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém přirozeném stavu, ale jestliže dá přednost službě matoucí, vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je na světě pánem. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluze, poslední past, do které chce māyā živou bytost chytit, je její návrh: “Ty jsi Bůh.” Živá bytost si pak myslí, že už není podmíněnou duší, ale Bohem. Je tak nerozumná, že ji ani nenapadne, jak by kdy mohla být na pochybách, kdyby byla Bůh. Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od matoucí energie znamená poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynu.

Bezbožný život

Spomínam si na časy, kedy som bol totálny ateista… a nebolo to až tak dávno. Písal sa rok 2014 kedy do môjho života opäť vstúpil Boh. Opäť preto, lebo babka ma vychovávala v kresťanskej viere v Boha a ako malý som veril v Boha, len som vôbec nechápal aká je Jeho pozícia v mojom živote a moja viera časom upadla. Myslel som si, že Boh je ten, ktorý má plniť moje želania. Ako sa kresťania modlia: “…Chlieb náš každodenný daj nám dnes a odpusť nám naše viny, ako aj my odpúšťame svojim vinníkom, a neuveď nás do pokušenia, ale zbav nás zlého. Amen.”

Tak som sa jedného dňa veľmi silno modlil, aby mi Boh splnil moju túžbu a On to neurobil… tak som si povedal, že žiadny Boh neexistuje, že odmalička ma klamali aj tým, že Ježiško nosí darčeky. Ani Ježiško neexistuje! A tak sa zo mňa stal tvrdý ateista.

Bezbožný život

Mnoho ľudí pozná bezbožný život, pretože ho vedie, alebo pozná veľa ľudí, ktorí ho vedú. Drvivá väčšina ľudí takto žije.

Sebectvo

Len JA, JA, JA a JA. A čo druhí? To ma nezaujíma, hlavne, že ja sa mám dobre.

mine

Bezohľadnosť

Znečisťovanie a vykorisťovanie prírody, masové zabíjanie a vykorisťovanie zvierat, extrémne bohatstvo, extrémna chudoba, bezdomovci,… to je výsledok bezbožnej civilizácie a nikoho to nejak extra netrápi. Takmer každý si bezohľadne žije svoje životy naďalej bez toho, aby boli ochotní spraviť niečo pre zlepšenie situácie.

Pýcha

Nie nadarmo sa hovorí – pýcha predchádza pád. Či už osobný, alebo civilizačný. Toľko si človek bude myslieť, že on je ten najlepší, on je pán a všetko je tu pre jeho pôžitok, až jedného dňa padne na úplné dno, aby si mohol uvedomiť aká je realita – že nie je žiadny pán, ovládateľ a že vôbec nič mu nepatrí a nie je tu pre jeho pôžitok ako si naivne a pyšne myslel.

Túžba po bohatstve

Ako materialista som sa hnal za materiálnym bohatstvom. Videl som len $$$ a nič viac. A čo som s tými $$$ chcel robiť? Užívať si ich len pre seba, nebol som schopný nikoho obdarovať, s nikým sa podeliť, rátal som každý cent. Materiálne bohatstvo som staval nad Boha. Až kým som oň neprišiel a uvedomil si jeho pominuteľnosť.

still-not-happy-materialism

Zbožným som sa vysmieval

Nechápal som ako môže niekto veriť v Boha, ktorý neexistuje a robil som si posmech z veriacich a z náboženstiev.

Užívanie si

Žijeme len raz a preto si treba život poriadne užiť – takéto je heslo mnohých hedonistov, pôžitkárov. Sex, drogy, rock & roll… žiadne zábrany, žiadne dodržiavanie nejakých zásad, veď som sám sebe pánom… Mal som takúto pôžitkársku mentalitu aj ja, kým som vďaka oddaným Krišnu nepochopil, že užívanie si vedie k utrpeniu.

Šťastie, ktoré vzniká zo spojenia zmyslov a ich predmetov, ktoré je spočiatku ako nektár a na konci ako jed — také šťastie sa pripisuje kvalite vášne. [BG 18.38]

Intoxikácia

Bezbožný človek má tendenciu piť alkohol, kávu, fajčiť cigarety alebo požívať iné drogy, ktoré nevplývajú príliš dobre na jeho život, ale práve naopak ubližujú jemu a jeho blízkym. Z nevinného príležitostného pitia alkoholu a fajčenia cigariet, či brania iných drog sa môže stať veľmi vážna závislosť, ktorá človeku môže zničiť život.

Späť k Bohu

Keď sa tak spätne pozerám na svoj bezbožný život, nie je to pekný pohľad, ale chápem, že som si to musel zažiť, aby som mohol byť tam, kde som. Aby som aj chápal ľudí, ktorí sú stále ponorení v bezbožnosti.

V rokoch 2014 a 2015 sa môj život začal uberať iným smerom… smerom späť k Bohu vďaka tomu, že som stretol oddaných Krišnu. Píšem o tom v článku “Ako mi učenie Hare Krišna zmenilo život“. Jednoducho mám iný pohľad na život ako som mal keď som bol ateista. Môžem povedať, že s Bohom je život oveľa, oveľa krajší ako bez Neho – kľudnejší, vyrovnanejší, pokojnejší, mierumilovnejší.

Prajem si, aby všetci mohli dospieť k zbožnému životu. Ciest k Bohu je veľa a každý na svojej úrovni vedomia potrebuje niečo iné. Niekomu vyhovuje kresťanstvo, niekomu Islam, Židovstvo, sanátana-dharma,… Buddhizmus mimochodom nie je náboženstvo, pretože neučí o Bohu. Neviem prečo ho aj napriek tomu mnohí považujú za náboženstvo.

Prečo žiť zbožný život?

Bezbožná mentalita nie je zrovna vhodná pre všeobecné blaho. Mentalita, že ja som pán, ovládateľ, nikomu sa nepodriaďujem, sám si určujem čo je dobré a čo nie a všetko je tu pre môj pôžitok, nevytvára prostredie pre mierumilovný život, ale pre život plný hádok, konfliktov, vojen, deštrukcie,… koniec koncov to vidíme v dnešnej bezbožnej spoločnosti.

Naopak zbožná mentalita vytvára veľmi príjemné prostredie – priateľské, láskyplné, kde každý každému slúži a nechce za to nič! No nie je to úžasné? Pre bezbožných ľudí to môže znieť ako utópia, ale takto naozaj vyzerá život s vedomím Boha.

10506716_757504500953336_5597226889573483188_o

Keď som prvýkrát prišiel do chrámu Hare Krišna, mohol som túto zbožnú atmosféru pocítiť na vlastnej koži. Cítil som sa ako v inom svete… je to jednoducho úžasné a svet môže byť krajší keď budú ľudia žiť podľa Božích prikázaní a nie podľa svojich vlastných špekulácií.

Pokoriť sa pred Bohom je cesta k šťastnému životu.

Prajem to každému.

🙏 Hare Krišna 🙏

Aké vedomie, taký učiteľ

Existujú tisíce duchovných učiteľov a vodcov. Majú rôzne úrovne vedomia a priťahujú si žiakov s podobným stupňom vedomia. Niektorí učitelia učia úplné základy, iní už pokročilejšie veci a ďalší veľmi pokročilé. Žiaci sa tak môžu dostať cez viacerých učiteľov až po toho, ktorý učí pokročilé učivo. Funguje to podobne ako v škole – prvý stupeň, druhý stupeň, stredná škola, vysoká škola a nakoniec praktická časť – škola života.

Ja som sa učil od Teal Swan, Ralph Smart a Sadhguru kým som nenarazil na Šrílu Prabhupádu. Píšem o tom v článku “Načo sú duchovní učitelia a guruovia“.

Šríla Prabhupáda
Jeho Božská milosť Šríla Prabhupáda

Učiteľ učiteľa

Za poslednú dobu čo jedným očkom sledujem mnohých žiakov a rôznych učiteľov som zistil, že úroveň učiteľa závisí na tom, od koho sa učí. Pokiaľ učiteľ nemá žiadneho učiteľa a závisí viacmenej sám na sebe, jeho úroveň poznania nebýva nejako ohurujúca a extra prínosná. Bez dobrého učiteľa je ťažké posúvať sa vpred. Ľudia bez vedenia kvalifikovaného duchovného učiteľa sú viacmenej závislí na svojich špekuláciach a podľa toho ich duchovný pokrok vyzerá – buď stagnujú, alebo robia pokrok veľmi pomaly a väčšinou sa zaseknú na jednom bode na veľmi dlho.

Žiak, ktorý však prijal vedenie učiteľa a učí sa od neho, veľmi rýchlo robí duchovný pokrok a sám sa neskôr stáva duchovným učiteľom, keď je pripravený. To sa nazýva systém “parampara” – žiacka postupnosť, alebo tiež postupnosť duchovných učiteľov.

Šríla Prabhupáda mal svojho duchovného učiteľa Bhaktisiddhantu Sarasvatiho. Bhaktisiddhanta Sarasvati mal duchovného učiteľa Gaurakišora dás Babajiho. Gaurakišor dás Babaji mal zase svojho duchovného učiteľa atď.

parampara2

Keď sa učíme prostredníctvom učiteľa, ktorý je vo svojom obore zbehlý, môžeme získať od neho poznanie veľmi rýchlo. Oveľa rýchlejšie ako keby sme sa snažili prísť k tomuto poznaniu sami. Učiteľ môže svojho žiaka naučiť aj to, na čo by sám neprišiel.

Šríla Prabhupáda

Šríla Prabhupáda opustil tento svet v roku 1977, ale zanechal po sebe odkaz v podobe mnohých kníh, svojich žiakov, chrámov, fariem a organizácie ISKCON – Medzinárodnej spoločnosti pre vedomie Krišnu. A práve skrze žiakov jeho žiakov som sa k nemu dostal – cez systém parampary.

hare krishna na ulici2

Úžasné je, že Šríla Prabhupáda si nevymýšľa žiadne nové učenie, žiadne špekulácie. Odkazuje sa na pôvodné védske učenie staré tisíce rokov. Podarilo sa mu niečo, čo sa ešte nikdy predtým nikomu nepodarilo – rozšíriť učenie Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavatam po celom svete. Preto si získal čestné miesto v postupnosti duchovných učiteľov v Brahma Gaudiya Vaišnava sampradayi – jednej zo štyroch pôvodných postupností duchovných učiteľov.

Jeho nasledovníci pokračujú v tom, čo začal a snažia sa šíriť posolstvo Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavatam naďalej po celom svete.

Toto posolstvo prináša nie len teoretický, ale aj praktický návod na mier v spoločnosti a v osobnom živote – presne to, čo dnešná spoločnosť zúfalo potrebuje.

Čo mi dal Šríla Prabhupáda

Šríla Prabhupáda mi dal hlboké pochopenie kto vlastne som, ako funguje ilúzia hmotného sveta, aký obrovský rozdiel je medzi hmotným a duchovným svetom, kto je Boh, aký máme s Ním vzťah a veľa ďalšieho…

Šríla Prabhupáda mi dal to, čo žiadny učiteľ predtým. Mnohí takzvaní učitelia prezentujú len akýsi návod ako žiť šťastný život v hmotnom svete, ale málokto z nich učí ako sa z tohto sveta dočasných radostí a strastí vymaniť.

Poznanie z Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavatam hravo predčí všetky učenia a filozofie. Nie je málo hľadačov Absolútnej pravdy, ktorí prešli kresťanstvom, buddhizmom, ezoterikou a dokonca Islamom kým nenarazili na védske poznanie. Védske poznanie v sebe zahŕňa totiž všetko, čo potrebujeme vedieť. Ak máte akúkoľvek otázku o živote, védy ju dokážu uspokojivo zodpovedať.

Hľadal som v Biblii, v ezoterike, cez rôznych “duchovných učiteľov” na Youtube, ale nikde som nenašiel to, čo nám priniesol z Indie Šríla Prabhupáda – pôvodné védske poznanie o vlastnom JA, o duši, o Bohu, o zmysle ľudského života, o povahe hmotného sveta,… je toho toľko a to poznanie je také úžasné, že nejde nepodeliť sa o to. Mnohí ľudia tápajú životom pretože nevedia aký je jeho skutočný zmysel. Nevedia prečo trpia a ako sa z tohto utrpenia vymaniť. To je veľký problém, ktorý sa dá vyriešiť jednoduchým získaním poznania ako na to. Preto je veľmi dôležité toto poznanie šíriť čo najviac, aby mohlo pomôcť čo najviac ľuďom.

O zmysle života píšem v článkoch “Zmysel života podľa véd” a “Zmysel života podľa véd (2)“.

Veľa ľudí si myslí, že zmyslom života je užívať si a plniť si svoje sny. Pre nich je článok “Sny sa plnia”.

Sny sa plnia

Sny sa plnia. Bohužiaľ. Alebo chvalabohu?

Bohužiaľ

Veľa ľudí je pobláznených zákonom príťažlivosti – že si do života dokážu pritiahnuť všetko, po čom túžia. To je skvelé, no nie? Vyzerá to na prvý pohľad skvelo, ale nie je to skvelé. Pretože je to obyčajná ilúzia, ktorou sa tieto zmätené duše nechávajú miasť a myslia si, že žijú život preto, aby si napĺňali svoje túžby a užívali si.

V určitom zmysle žijeme preto, aby sme si naplnili svoje túžby. Naše túžby nás totiž priviedli do tohto sveta, kde si ich môžeme napĺňať. No je napĺňanie túžob, najmä tých materiálnych, skutočne zmyslom života? Bohužiaľ, veľmi veľa ľudí si to myslí a tak sa ženú za napĺňaním jednej túžby za druhou až kým nepochopia aký je skutočný zmysel života, čo môže trvať veľa životov.

Čo sa stane ak človek zomrie s nenaplnenými túžbami? Milostivý Boh mu dá možnosť si ich naplniť v ďalšom živote… nech sa páči! A ak to nestihne ani v ďalšom, tak zase v ďalšom a ďalšom a ďalšom… a tak sa deje kolobeh rodenia sa a umierania – samsara, reinkarnácia. Len preto, lebo živá bytosť má hmotné túžby – túži si užívať nezávisle na Bohu, pre svoj sebecký pôžitok a tak dostáva možnosť život za životom. Je to fér, nie?

Šrímad Bhágavatam 10.28.13 význam:

Slovem kāma se bĕžnĕ označuje hmotná touha nebo duchovní touha, která je tak silná, že ponĕkud připomíná silné hmotné touhy. Stále však zůstává základní rozdíl: hmotná touha je sobecká a sleduje vlastní uspokojení; duchovní touha je naprosto nesobecká a je čistĕ pro potĕšení toho druhého, Pána. Obyvatelé Vṛndāvanu konali své každodenní činnosti výhradnĕ pro potĕšení svého milovaného Kṛṣṇy.

Šrímad Bhágavatam 4.11.22 význam:

Vedy vysvětlují, že různé tělesné schránky vznikly na základě touhy. Živá bytost není mrtvý kámen—má různé druhy touhy (kāma). Vedy praví: kāmo ‘karṣīt. Živé bytosti jsou původně části Pána, jako jsou jiskry části ohně, ale poklesly do hmotného světa, neboť se jich zmocnila touha vládnout přírodě. Taková je skutečnost. Každá živá bytost se snaží panovat hmotné přírodě, jak nejlépe dovede.

Kāma neboli touha nemůže být zničena. Někteří filozofové tvrdí, že když se vzdáme svých tužeb, budeme znovu osvobození. Touhy se však nemůžeme vzdát, jelikož je naším průvodním znakem — bez ní by živá bytost byla jen mrtvý kámen. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura proto radí očistit touhu tím, že ji zaměříme na službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Když budou naše touhy očištěné, hmotné podmínění nás přestane ovlivňovat. Závěr tedy je, že všechny filozofické teorie vysvětlující existenci různých životních druhů s jejich radostmi a strastmi jsou nedokonalé. Ve skutečnosti jsme všichni věční služebníci Boha, a když na tento vztah zapomeneme, jsme uvrženi do hmotného světa, kde se zaměstnáváme různými činnostmi, a proto buď trpíme, nebo se radujeme. Naše touha nás vtahuje do hmotného světa, ale když ji očistíme a zaměstnáme v oddané službě Pánu, naše chorobné putování po tomto vesmíru v různých podobách a životních podmínkách tím skončí.

Šrímad Bhágavatam 5.5.4:

Když někdo považuje smyslový požitek za životní cíl, pak nepochybně zešílí touhou po materialistickém životě a začne páchat všemožné hříšné činnosti. Neví, že již za své minulé hříšné jednání získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojování smyslů, za něž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.

Šrímad Bhágavatam 8.9.21 význam:

Podle Ṛṣabhadeva se tedy lidské bytosti v tomto hmotném světě podobají bláznům provádějícím věci, které by neměli dělat, ale které přesto dělají, jen aby dosáhli uspokojení smyslů. Tyto činnosti pro ně nejsou prospěšné, protože si tak vytvářejí další tělo pro příští život, který bude trestem za jejich zločinné jednání. Jakmile znovu získají hmotné tělo, ocitnou se v zajetí opakovaného utrpení hmotné existence. Védská či bráhmanská kultura proto učí, jak se spokojit s minimem životních nezbytností.

Šrímad Bhágavatam 8.9.21 význam:

Hmotný svět je projevem matoucí energie, který živé bytosti odvádí od cesty seberealizace. Každý z jeho obyvatel dychtí stále víc a víc po objektech smyslového požitku. Smyslem života však není smyslový požitek, ale seberealizace.

Vodítko

Védske texty a veľkí duchovní učitelia nám dávajú vodítko, že napĺňanie našich túžob a užívanie si nie je zmyslom života, ale nás to práveže len zaplieta v hmotnom svete viac a viac. Je teda rozumné považovať napĺňanie svojich túžob za niečo skvelé? Z triezveho pohľadu určite nie! Triezvy pohľad nám prinášajú duchovne pokročilé osoby, ktoré nám radia ako sa môžeme vymaniť z tohto zapletenia v hmotnom svete, ktoré sme si spôsobili sami svojimi túžbami.

Mnohí ľudia si myslia, že si v hmotnom svete užívajú… až kým nepríde utrpenie. Toľko sa snažíme užívať si, ale aj tak sa stretávame s nechceným utrpením – chorobami, starnutím, úrazmi, smrťou blízkych, našou smrťou,…. toľko nepríjemností! Ale ľudia si pod vplyvom ilúzie myslia, že si v hmotnom svete užívajú a že žijú život práve preto, aby si užívali. Ilúzia je tak silná… práve preto, aby si živé bytosti mohli nerušene takzvane “užívať”. Ak by žili v realite, nemohli by si užívať! Pretože by si boli plne vedomí, že si tu niet čoho užívať. Všetko, čo si chceme užívať, je dočasné a je teda výtvor ilúzie. Všetko v hmotnom svete je pominuteľné a keď sa snažíme užívať si to, prichádza nesmierne utrpenie keď o to prídeme… koľkí už zažili bolestivé rozchody (zlomené srdce), alebo smrť blízkych – tvrdý stret s realitou. No aj tak si chcú naďalej užívať a žiť naďalej v ilúzii.

Šťastie, ktoré vzniká zo spojenia zmyslov a ich predmetov, ktoré je spočiatku ako nektár a na konci ako jed — také šťastie sa pripisuje kvalite vášne. [BG 18.38]

O šťastí, ktoré je spočiatku ako jed a na konci ako nektár a ktoré motivuje k sebarealizácii, sa hovorí, že náleží do kvality dobra. [BG 18.37]

Články “Zmysel života podľa véd” a “Zmysel života podľa véd (2)” podávajú hlbší pohľad na to, čo je a čo nie je zmyslom života.

V článku “Účinok Hare Krišna mahá-mantry” sa dozviete, že opakovanie jednoduchej mantry spôsobí… však si prečítajte a uvidíte.

Zmysel života podľa véd (2)

V prvom článku o zmysle života podľa véd som vybral pár citátov zo Šrímad Bhágavatam, ale nachádzam ďalšie a ďalšie úžasné výstižné verše a významy, s ktorými sa oplatí podeliť a nenechať si ich len pre seba.

ŠB 7.15.29 význam:

Pokud někdo díky svému zaměstnání, prostřednictvím obchodování či zemědělství nabude velkého bohatství, neznamená to, že je duchovně pokročilý. Být duchovně pokročilý je něco jiného než být bohatý po hmotné stránce. Smyslem života je nabýt duchovního bohatství, ale svedení nešťastníci přesto neustále usilují o hmotné statky. Hmotné činnosti však nikomu nepomohou splnit lidské poslání. Naopak vedou k tomu, že živou bytost přitahuje mnoho zbytečných “nezbytností”, které ji vystavují nebezpečí, že se může příště narodit v horší situaci.

ŠB 5.14.40 význam:

Skutečným posláním života podmíněné duše je znovu ustanovit zapomenutý vztah s Nejvyšší Osobností Božství a zaměstnat se v oddané službě, aby po opuštění těla mohla obnovit vědomí Kṛṣṇy. Člověk se nemusí vzdávat své pozice brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi, śūdry a podobně. V jakémkoliv postavení může při vykonávání svých předepsaných povinností rozvíjet vědomí Kṛṣṇy tím, že se bude stýkat s oddanými — zástupci Kṛṣṇy, kteří učí této vědě. Velcí politici a vůdci v hmotném světě bohužel jen vytvářejí nepřátelství a nezajímají se o duchovní pokrok. Obyčejný člověk může mít z hmotného pokroku velikou radost, ale nakonec ho čeká prohra, protože se ztotožňuje s hmotným tělem a považuje vše, co je s ním spojené, za své vlastnictví. To je nevědomost. Ve skutečnosti mu nepatří nic, dokonce ani tělo. Dostává určité tělo na základě své karmy, a pokud ho nevyužívá k potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou všechny jeho činnosti marné. Skutečný smysl života je popsán ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.13):

ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam

Skutečně nezáleží na tom, jakou činnost člověk vykonává. Dokáže-li uspokojovat Nejvyššího Pána, jeho život je úspěšný.

ŠB 8.9.21:

Nejvyšší Pán řekl: Můj milý králi, ani souhrn všeho, co je ve třech světech a je příjemné smyslům, nemůže uspokojit toho, kdo své smysly neumí ovládat.

Význam:

Hmotný svět je projevem matoucí energie, který živé bytosti odvádí od cesty seberealizace. Každý z jeho obyvatel dychtí stále víc a víc po objektech smyslového požitku. Smyslem života však není smyslový požitek, ale seberealizace. Těm, kdo příliš propadli smyslovému požitku, se doporučuje praktikovat systém mystické yogy neboli aṣṭāṅga-yogy, složené ze stupňů yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra a tak dále. Tak mohou své smysly ovládnout. Účelem ovládnutí smyslů je vysvobodit se ze zajetí koloběhu zrození a smrti. Pán Ṛṣabhadeva prohlásil:

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

“Ten, kdo považuje smyslový požitek za životní cíl, se pomátne na rozumu a s touhou po materialistickém životě začne páchat všemožné hříšné činy. Neví, že za své minulé hříšné jednání již získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojení smyslů, kvůli nimž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.” (Bhāg. 5.5.4)

Podle Ṛṣabhadeva se tedy lidské bytosti v tomto hmotném světě podobají bláznům provádějícím věci, které by neměli dělat, ale které přesto dělají, jen aby dosáhli uspokojení smyslů. Tyto činnosti pro ně nejsou prospěšné, protože si tak vytvářejí další tělo pro příští život, který bude trestem za jejich zločinné jednání. Jakmile znovu získají hmotné tělo, ocitnou se v zajetí opakovaného utrpení hmotné existence. Védská či bráhmanská kultura proto učí, jak se spokojit s minimem životních nezbytností.

K tomu, aby se lidé této nejvyšší kultuře naučili, je určena varṇāśrama- dharma. Cílem rozdělení varṇāśramy na brāhmaṇy, kṣatrije, vaiśyi, śūdry, brahmacārīny, gṛhasthy, vānaprasthy a sannyāsīny je naučit člověka ovládat své smysly a spokojit se s holými nezbytnostmi. Zde Pán Vāmanadeva jako ideální brahmacārī odmítá nabídku Baliho Mahārāje, který Mu chce dát cokoliv, co si bude přát. Říká, že když člověk není spokojený, pak nemůže být šťastný, ani kdyby vlastnil bohatství celého světa nebo vesmíru. V lidské společnosti proto musí být udržována bráhmanská, kšatrijská a vaišjovská kultura a lidé mají být vzděláváni, jak se spokojit pouze s tím, co potřebují. V moderní civilizaci toto vzdělání neexistuje; každý se snaží vlastnit čím dál tím víc a je nespokojený a nešťastný. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto — zvláště v Americe — zakládá mnoho farem, aby ukázalo, jak žít šťastně a spokojeně s minimem životních nezbytností a jak ušetřit čas pro seberealizaci, které lze snadno dosáhnout zpíváním mahā- mantry: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

ŠB 6.5.19 význam:

Jediný okamžik života nelze vrátit zpět ani za milióny dolarů. Každý by měl proto uvážit, jakou ztrátu utrpí, když promarní ve svém životě byť jen moment. Lidé žijí jako zvířata — nechápou smysl života a pošetile se domnívají, že věčnost neexistuje a že jejich padesát, šedesát nebo nanejvýš sto let dlouhý život je vším. To je ta největší pošetilost. Čas je věčný a v hmotném světě živá bytost prochází různými fázemi svého věčného života. Čas je zde přirovnán k ostré žiletce. Žiletka je určená k holení vousů, ale při nepozorném zacházení způsobí neštěstí. Člověk nemá způsobovat neštěstí zneužíváním svého života. Měl by si dávat velice dobrý pozor, aby svůj život využil k duchovní realizaci, k získání vědomí Kṛṣṇy.

Záver

V Šrímad Bhágavatame je duchaplného posolstva veľmi veľa… Šrímad Bhágavatam môže osvietiť každého, kto ho číta. Každému môže z hĺbky srdca vyjaviť skutočný zmysel života a bude sa tak môcť vydať na cestu sebarealizácie a oslobodiť sa od túžby po zmyslovom pôžitku.

Esencionálny verš 1.2.18 zo Šrímad Bhágavatam hovorí:

naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu
nityaṁ bhāgavata-sevayā
bhagavaty uttama-śloke
bhaktir bhavati naiṣṭhikī

Pravidelnou návštěvou přednášek z Bhāgavatamu a službou čistým oddaným je vše nepříznivé v srdci takřka zničeno. Láskyplná služba Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, který je opěvován transcendentálními písněmi, se tak stane nezvratitelnou skutečností.

Zmysel života podľa véd

Védske písma nesú v sebe obrovské poznanie, ktoré v súčasnej spoločnosti veľmi chýba. Väčšina ľudí ani len netuší aký je zmysel ľudského života a ženú sa za dočasným uspokojením v podobe zmyslového pôžitku, napĺňaním svojich túžob a to považujú za zmysel života. Védy popisujú, že takíto ľudia nie sú o nič lepší ako zvieratá, pretože sa venujú výhradne činnostiam, ktorým sa venujú aj zvieratá. Ľudský život je však niečim výnimočný – je určený na duchovný rozvoj, na sebarealizáciu, na spoznanie svojej skutočnej identity a Boha, na pýtanie sa a získavanie odpovedí.

Špeciálne v Bhagavad-gíte a Šrímad Bhágavatam sa nachádza esencia zmyslu ľudského života. V Šrímad Bhágavatame môžeme nájsť veľmi poučné príbehy a úvahy:

“V hmotné existenci jsou všechny smysly přitahované různými objekty, a tak se podmínĕná duše stává prvotřídním hlupákem. Příčinou hmotného života je nezájem o Absolutní Pravdu. Podmínĕná duše si myslí, že hmotný svĕt patří jí a je určený k jejímu požitku a uspokojování smyslů pokládá za smysl života. Čím víc se snaží užívat si hmotného svĕta, tím víc vzrůstá její iluze.” – Šrímad Bhágavatam 11.8.30 – význam.

Šrímad Bhágavatam 8.5.30:

Nikdo nemůže překonat matoucí energii Nejvyšší Osobnosti Božství, māyu, která je tak mocná, že každého zmátne natolik, že člověk přestane chápat smysl života. Tutéž māyu má však pod kontrolou Nejvyšší Pán, jenž vládne každému a je všem živým bytostem nakloněný stejně. S úctou se Mu pokloňme.

Význam:

Moc Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, ovládá všechny živé bytosti až do té míry, že zapomínají na smysl života. Na te viduḥ svārtha- gatiṁ hi viṣṇum — zapomněly, že smyslem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství dává všem podmíněným duším zdánlivou příležitost najít štěstí v tomto hmotném světě, ale to je māyā — sen, který se nikdy nesplní. Takto je každá živá bytost ošálená vnější energií Nejvyššího Pána. Tato iluzorní energie je nepochybně velice silná, ale je zcela pod vládou transcendentální osoby, kterou tento verš popisuje slovem pareśam jako transcendentálního Pána. Pán není částí hmotného stvoření, ale je nad ním. Nejenže ovládá prostřednictvím své vnější energie podmíněné duše, ale ovládá i samotnou vnější energii. Bhagavad- gītā jasně říká, že mocná hmotná energie ovládá každého a že je nesmírně obtížné vymanit se z její nadvlády. Patří Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a jedná pod Jeho kontrolou. Ty živé bytosti, které podlehly hmotné energii, však na Nejvyšší Osobnost Božství zapomínají.

Šrímad Bhágavatam 4.28.9:

Předměty požitku vlivem Kālakanyi ztratily svoji chuť, a jelikož krále Purañjanu neopouštěly chtivé touhy, zchudl po všech stránkách. Nepochopil tedy smysl života. Stále si udržoval silnou náklonnost k manželce a dětem a myslel na to, jak o ně bude postaráno.

Význam:

To je přesně situace současné civilizace. Každý se věnuje udržování těla, domova a rodiny, a na konci života je proto zmatený a neví, co je to duchovní život a co je smysl lidské existence. V civilizaci smyslového požitku není duchovní život možný, protože lidé myslí pouze na tento život. I když je příští život skutečností, nikde se o něm neučí.

Šrímad Bhágavatam 8.22.11:

Jedině díky prozřetelnosti jsem byl násilně přiveden k Tvým lotosovým nohám a zbaven veškerého bohatství. Vlivem iluze vytvořené pomíjivým bohatstvím materialisté nechápou, že tento život je jen dočasný, přestože každým okamžikem čelí nebezpečí nepředvídatelné smrti. Jen díky prozřetelnosti jsem byl z takového postavení zachráněn.

Význam:

… Každý by se měl ve skutečnosti obávat takzvané společnosti, přátelství a lásky, pro něž ve dne v noci tak těžce pracuje. Jak Bali Mahārāja naznačil slovy janād bhītaḥ, každý oddaný vědomý si Kṛṣṇy by se měl vždy obávat společnosti obyčejných lidí, kteří usilují o hmotný blahobyt. Nazývají se pramatta, blázni, kteří se honí za přeludem. Nevědí, že po tvrdém boji o život budou muset změnit tělo, aniž by bylo jisté, jaký druh těla dostanou příště. Ti, kdo neochvějně následují filozofii vědomí Kṛṣṇy a díky tomu znají smysl života, nikdy nepodlehnou materialistickému shonu. I když upřímný oddaný nějakým způsobem poklesne, Pán se postará o jeho nápravu a zachrání ho před nejtemnějšími končinami pekla.

Materialistický způsob života neznamená nic jiného, než jen opakovaně žvýkat to, co je již přežvýkané. Přestože takový život nic nepřináší, lidé jsou jím fascinováni, jelikož neovládají své smysly. Nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma. Kvůli neovládnutým smyslům nezřízeně holdují hříšným činnostem, za něž dostávají těla působící samé utrpení…

Šrímad Bhágavatam 8.24.53:

Ó Nejvyšší Pane, pro dosažení seberealizace se odevzdávám Tobě, jenž jsi uctíván polobohy jako nejvyšší vládce všeho. Svými pokyny o smyslu života prosím přesekni uzel v mém srdci a zjev mi můj životní cíl.”

Význam:

Někdy slyšíme námitky, že lidé nevědí, kdo je duchovní mistr, a že najít takového duchovního učitele, který nás může osvítit ohledně životního cíle, je velmi obtížné. V odpověď na všechny tyto otázky nám král Satyavrata ukazuje, jak přijmout Nejvyšší Osobnost Božství za pravého duchovního mistra. Nejvyšší Pán dal v Bhagavad-gītě dokonalé pokyny, jak nakládat se vším v tomto hmotném světě a jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Člověk by se proto neměl nechat svést takzvanými guruy, kteří jsou ve skutečnosti darebáci a hlupáci. Místo toho by měl vidět jako gurua či učitele přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Pochopit Bhagavad-gītu bez pomoci gurua je však složité. Proto guru přichází v systému parampary. Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě (4.34) doporučuje:

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

“Snaž se poznat pravdu tím, že se obrátíš na duchovního mistra. Pokorně se ho dotazuj a zároveň mu služ. Seberealizované duše ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.” Arjunu učil přímo Pán Kṛṣṇa, a proto je Arjuna tattva-darśī neboli guru. Arjuna uznal Nejvyšší Osobnost Božství (paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān). Po vzoru Śrī Arjuny, přímého oddaného Pána, má každý uznat svrchovanost Pána Kṛṣṇy, kterou potvrdil Vyāsa, Devala, Asita, Nārada, později význační ācāryové — Rāmānujācārya, Madhvācārya, Nimbārka a Viṣṇusvāmī — a ještě později největší ācārya, Śrī Caitanya Mahāprabhu. Co je na tom pak těžkého, vyhledat gurua? Je-li člověk upřímný, může gurua nalézt a všemu se naučit. Měl by mu naslouchat a zjistit, co je cílem života. Mahārāja Satyavrata nám zde ukazuje chování mahājany. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ. Člověk by se měl odevzdat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství (daśāvatāra), a učit se od Něho o duchovním světě a smyslu života.

Záver

Prijať vedenie duchovného učiteľa je základ v duchovnom pokroku. To znamená pýtať sa ho a nasledovať jeho pokyny. Bez duchovného učiteľa a nasledovania jeho pokynov ostáva živá bytosť spútaná okovami ilúzie zmyslového pôžitku a snaží sa napĺňať svoje materiálne túžby, ktoré ju viac a viac zaplietajú v spletitých zákonoch karmy. Pravý duchovný učiteľ živej bytosti prináša poznanie, s pomocou ktorého sa môže oslobodiť od karmy a dospieť späť do duchovného sveta, späť k Bohu a už viac nezažívať prchavé šťastie a nešťastie v hmotnom svete.

Šrímad Bhágavatam 7.5.30 význam:

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské energie. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a neměnnou Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bg. 9.13) Mahātmā je ten, kdo se neustále, dvacet čtyři hodin denně, věnuje oddané službě. Z následujících veršů vyplyne, že nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu, aniž by následoval takovou velkou osobnost. Hiraṇyakaśipu chtěl vědět, kde Prahlāda přišel k tomuto vědomí Kṛṣṇy. Kdo ho učil? Prahlāda sarkasticky odpověděl: “Můj milý otče, osoby jako ty nikdy nemohou Kṛṣṇu poznat. To lze jedině službou velké duši (mahat). O těch, kdo se snaží zlepšovat hmotné podmínky, je řečeno, že žvýkají přežvýkané. Hmotné podmínky nikdo nedokáže změnit, ale lidé se o to přesto život za životem a generaci za generací snaží a opakovaně se setkávají s neúspěchem. Člověk nemůže znát Kṛṣṇu a oddanou službu Jemu, dokud ho náležitě nevyškolí mahat — čistý oddaný Pána, mahātmā.

________________________________

Keď je žiak pripravený, učiteľ sa objaví.

🙏🏻 Hare Krišna 🙏🏻

S pýchou sa žije ťažko

S pýchou sa žije ťažko. Ja mám pravdu. Ja som lepší než ty, lepší než zbytok sveta… som najlepší, najkrajší, najusilovnejší, najmúdrejší,… čo mi ty tu ideš hovoriť, ty nula. Robím si čo chcem, kedy chcem, ako chcem. Som nezávislý, nikomu sa nepodriaďujem. Nikoho nepočúvam. Som sám sebe pánom. Nikomu neslúžim. Všetko a všetci slúžia pre môj pôžitok. Všetci ma musia počúvať, lebo ja som pán a všetko bude podľa toho, ako ja chcem!

A tak to aj vyzerá… keď milióny a miliardy ľudí žijú v pýche. Hrajúc sa na Boha… ovládateľa, Pána, požívateľa.

Pád človeka nastal prejavom pýchy – neposlušnosti voči Bohu v záhrade Eden, keď Eva prijala jablko zo Stromu poznania dobra a zla od hada. Odvtedy, od prvého prejavu pýchy, neposlušnosti voči Bohu, musia ľudia žiť vo vyhnaní z raja, oddelene od Boha. Boh Adamovi povedal, že odteraz bude medzi ním, ženou a jeho potomkami nepriateľstvo, že bude trpieť a tvrdo pracovať, aby získal zo Zeme obživu. A že bude smrteľný. Eve povedal, že znásobí jej bolesť pri pôrode a že muž jej bude vládnuť.

Jediná možnosť návratu do raja, do večnosti a pokoja, je návrat k pokore a zavrhnutie pýchy. Opäť sa naučiť byť poslušný voči Bohu, čo nám zoberie všetky naše problémy, ktoré na nás Boh uvrhol kvôli našej pýche.

Biblia – Genezis: http://www.svatepismo.sk/listovat.php?kniha=1&kapitola=3

Pýcha a pokora: http://www.poznanie.sk/clanky/pycha-pokora.php

peacock-1435890_960_720