Niektorí ľudia si myslia, že sú Boh, že vlastne všetci sú Boh. Táto filozofia sa nazýva Mayaváda a má niekoľko háčikov. Existuje dokonalejšia filozofia Ačintja-bhédábhéda-tattva, ktorá vysvetľuje pôvod a vlastnosti duše s filozofickou a logickou bezchybnosťou.
Filozofia Ačintja-bhéda-abhéda učí, že z hľadiska kvality, sme s Bohom (Krišnom) totožní, avšak čo sa týka kvantity, tak nepripadá v úvahu aby sme sa Mu rovnali, tzn. že z hľadiska kvantity, veľkosti, sa od Boha líšime. Toto učenie uvádza v súlad smery védantskej filozofie Dvaita a Advaita.
Kvapky oceánu sú kvalitatívne totožné s oceánom, ale kvantitatívne (množstvom) sa líšia. Takisto sa líšia živé bytosti (duše) od Najvyššieho Pána – Boha. Živá bytosť nikdy nebude mať vlastnosti v rovnakej miere ako Najvyšší Pán rovnako ako kvapka oceánu nebude mať všetky vlastnosti v rovnakej miere ako oceán. Napríklad oceán má ohromnú silu a váhu, ale kvapka oceánu má tieto vlastnosti vo veľmi obmedzenej miere. Takisto duša sa kvantitatívne nerovná Bohu.
Ak by sme boli skutočne všetci Bohom, to znamená Najvyšším Pánom, nemuseli by sme zažívať utrpenie v hmotnom svete (choroby, starnutie, umieranie,…), mohli by sme sa mu vyhnúť. Ale vidíme, že to nie je možné, že utrpenie prichádza aj keď si ho neželáme. Už len táto jednoduchá úvaha naznačuje, že nie sme Boh, ale sme podriadení hmotnej prírode, ktorú Boh stvoril, aby sme sa my mohli hrať na bôžikov (pánov, ovládateľov) v tomto svete.
Bhagavad-gíta a Šrímad Bhágavatam vysvetľujú túto filozofiu do detailu:
Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když na to zapomene, je podmíněna hmotnou přírodou, ale když bude sloužit Nejvyššímu Pánu, stane se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti — buď musí sloužit matoucí energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém přirozeném stavu, ale jestliže dá přednost službě matoucí, vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je na světě pánem. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluze, poslední past, do které chce māyā živou bytost chytit, je její návrh: “Ty jsi Bůh.” Živá bytost si pak myslí, že už není podmíněnou duší, ale Bohem. Je tak nerozumná, že ji ani nenapadne, jak by kdy mohla být na pochybách, kdyby byla Bůh. Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od matoucí energie znamená poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynu.
V tomto verši je velmi důležité slovo moha. Poukazuje na to, co je opakem poznání. Skutečné poznání je porozumění, že každá živá bytost je věčně služebníkem Pána. Avšak namísto toho, aby si živá bytost uvědomovala své postavení, myslí si, že není služebník, ale pán hmotného světa, protože chce ovládat hmotnou přírodu. Tuto iluzi je možné překonat milostí Pána nebo čistého oddaného. Jakmile iluze zmizí, živá bytost je ochotná jednat s vědomím Kṛṣṇy.
Mít vědomí Kṛṣṇy znamená jednat podle Kṛṣṇova nařízení. Podmíněná duše, oklamaná vnější energií v podobě hmoty, neví, že Nejvyšší Pán je vládce, který oplývá poznáním a kterému patří vše. Pán může dát svým oddaným vše, co si přeje — je přítelem každého a svému oddanému je zvláště nakloněn. Vládne hmotné přírodě a všem živým bytostem. Je také vládcem nevyčerpatelného času a v plné míře vlastní veškeré druhy bohatství a energie. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je schopen dát oddanému dokonce i sám sebe. Ten, kdo Ho nezná, je pod vlivem iluze, nestane se oddaným Pána, ale služebníkem māyi. – BG 18.73 – význam.
Představa māyāvādských filozofů, že splynou s Nejvyšším Pánem, je další příznak ztracení se ve falešném egu. Člověk o sobě může falešně tvrdit, že je Nejvyšší Pán, ale ve skutečnosti to není pravda. Je to poslední léčka māyi na živou bytost. Považovat se za rovnocenného Nejvyššímu Pánu nebo přímo za Pána Samotného je další výplod falešného ega. – Šrímad Bhágavatam 3.27.15
Naproti tomu když si chce živá bytost užívat tak, že bude napodobovat Nejvyšší Osobnost Božství, její touha se nazývá māyā a přivádí ji do hmotného světa. Živá bytost, která si chce užívat na vlastní pěst a nespolupracuje s Nejvyšším Pánem, se věnuje materialistickému životu. Jakmile svůj požitek spojí s Nejvyšší Osobností Božství, věnuje se duchovnímu životu. Zde můžeme uvést příklad částí těla, které si také nemohou užívat života nezávisle, ale musí spolupracovat s celým tělem a dodávat potravu žaludku. Tak získávají všechny tělesné části ve spolupráci s celým tělem stejný díl požitku. To je acintya-bhedābheda, filozofie současné jednoty a odlišnosti. Živá bytost si nemůže užívat života v opozici k Nejvyššímu Pánu, ale sladit své činnosti s Ním vykonáváním bhakti-yogy. – Šrímad Bhágavatam 3.29.35
Zo Šrímad Bhágavatamu môžeme pochopiť, že príčinou hmotnej existencie je túžba byť ako Boh. Pozícia panovníka a ovládateľa nie je pre dušu prirodzená, no keď sa o túto pozíciu usiluje, spôsobuje sebe aj druhým nemalé problémy, vykorisťuje hmotnú prírodu pre svoj pôžitok a uvaľuje tým na seba reakcie za svoje činnosti – karmu. Takýto stav bytia je veľmi žalostný, plný úzkosti a utrpenia. Aj ten, kto si myslí, že je Boh, musí znášať reakcie za svoje minulé činnosti. Ak by bol naozaj Bohom, mohol by sa týmto reakciám vyhnúť, ale to nie je možné, pretože Boh je len jeden a On stanovuje pravidlá pre všetkých. Ak sa naučíme jednať podľa Božích pravidiel, len vtedy môžeme byť skutočne šťastní a dosiahnuť čistý stav vedomia, ktorý je večný, plný blaženosti a poznania. Len keď prijmeme fakt, že sme veční služobníci Boha a nie Boh samotný, môžeme byť skutočne šťastní a vykonávať činnosti, ktoré sú nám ako duši prirodzené – oddanú službu. O oddanej službe píšem v článku “Rozdiel medzi oddanou službou a zmyslovým pôžitkom“.
Ak si niekto myslí, že je Boh, žije v ilúzii. Filozofia Ačintja-bhéda-abhéda-tattva vyvracia túto ilúziu a potvrdzuje, že Boh je všetkým, ale všetko nie je Bohom. Takisto ako telo sa skladá z hlavy, trupu, rúk a nôh, ale samotné časti tela nie sú celé telo. Samotné časti tela si nemôžu užívať nezávisle od tela, rovnako ako si duša nemôže užívať nezávisle od celku – od Boha. Časti musia spolupracovať s celkom, aby boli všetci spokojní. Ruky dopravujú potravu do úst, ústa do žalúdka, žalúdok potravu strávi a črevá vylúčia zbytky… dokonalá spolupráca vytvára dokonalú harmóniu. Takisto keď živé bytosti budú spolupracovať s celkom – s Bohom, môžu viesť dokonalý harmonický život. Ale ak si chcú užívať nezávisle od celku, nie je možné viesť harmonický život a nastáva disharmónia a nemalé problémy. Koniec koncov, môžeme to vidieť v dnešnej bezbožnej spoločnosti, kde si každý myslí, že je pán, ovládateľ a chce, aby všetko bolo podľa neho, no aj tak sa mu to nedarí a neustále sa stretáva s neúspechom – a to preto, lebo nie je skutočným pánom, ovládateľom. Keď si živá bytosť túto skutočnosť uvedomí a začne jednať vo svojej prirodzenej pozícii služobníka Boha, to je dokonalosť života a môže byť skutočne šťastná. Inak to nie je možné.
Slúžiť je prirodzené. Píšem o tom v článku “Slúžiť je prirodzené“. No ľudia zvyčajne tento sklon nesprávne smerujú a to vytvára ich nešťastie. Pokiaľ tento sklon slúžiť nasmerujeme správne, oslobodíme sa z ilúzie, že sme pánmi a ovládateľmi a môžeme začať jednať na duchovnej úrovni ako duše a byť skutočne šťastní. To je dokonalosť života